Tamara

Po včerejší hádce jsem se rozhodla, že začnu nosit barevně odlišený sponky, aby bylo všem jasný, kdy do mě můžete hučet cokoliv a kdy bych nejradši nikoho neviděla, takže jsem to svým drahým spolužákům zkusila objasnit, písemně! Vypadalo to asi takhle:

Ahoj, aby nedocházelo k takovým výlevům jako včera, budu nosit různě barevný sponky, podle kterých budeš vědět jakou mam zrovna náladu. Jejich seznam si podle potřeby opiš a pošli to pls dál:

zelená: pohoda, posloucham, mluvim, směju se

červená: skeptik, posloucham ale kritizuju nebo rejpu

fialová: unavená, spim i když chodim a nevnímam

šedá: chci být sama! nemluvit, nechodit na oči, ignoruj mě a bude to ok

černá: posloucham, ale nemluvim

oranžová: můžeš přijít, pokud bezpečně víš, že na tebe vždycky reaguju kladně

Tara

Zatim nevim jak to přijali, nikdo se nestihnul vyjádřit - tenhle oběžník jsem posílala až během poslední dvouhodinovky, kterou jsme jeli bez přestávky. Po skončení vyučka jsem se vypařila s učitelkou do kabinetu, sama jsem se jí předtim nabídla že jí pomůžu odnést pomůcky, nechtěla jsem se mezi nima motat až mě za tenhle dost zvláštní nápad budou drbat.

Nakonec, teď mají dostatek času si to rozmyslet, je před náma víkend a do pondělí snad vychladnou i ti naši věčně rýpaví "borci" co na nikom nenechají nit suchou.

Domů jsem dorazila jako obvykle za tmy...Teda, v poslední době je to obvyklý, blíží se zima a tma je už v pět. Mamka se asi tenhle tejden rozhodla trhnout uklízení za minulý dva tejdny, dala se sama do vytírání a mytí záchodu a vany. Z luxování jsem se vykecala s výmluvou na posilovací tělocvik, i když zase tak strašný to teda nebylo, náš Cvrček běhal od jedný skupiny k druhej a dohromady jsme teda nedělali nic. Díky mýmu pomalýmu přesouvání se po domě budim zdání maximání utahanosti a bolestivosti pohybu, takže jsem si mohla pěkně zalézt k sobě, na pc spustit úvodní okno LineAge2 - příjemný ozvučení, simuluje hučení moře, křik racků a přijíždění lodí do přístavu - a zalézt pod deku s knížkou, hodně jsem se teď rozečetla.