PROČ...?

....byli se projít. Příjemný podvečer, drželi se za ruku a bloumali předvánočními ulicemi. Mladá, téměř ještě dětská láska. Slyšíš???...zarazili se. Zoufalé plačtivé kníkání nešlo neslyšet. Po tom naříkavém hlásku došli až ke kontejneru,
odkud vyhrabali živé štěně. Vlastně - zubožený zkrvavený uzlíček čehosi, co štěnětem chtělo být.
Pupík ještě od zaschlé krve, kolem krku do živýho vyrvanou strangulační rýhu...
Odnesl ho v bundě, sám drkotajíc zubama, na veterinu, kde se dozvěděl, že když....:o((, tak prostě smůla a stejně ho utratěj.
Tak tam zaplatil ze svýho kapesnýho antibiotika, chvíli tam s ní (je to štěně holka) pobyl, pomazlil ji.
Přišel domů a vyprávěl to se slzama v očích svý mámě. A jeho máma, která tu stejnou otázku slyšela tisíckrát,
a tisíckrát vysvětlovala život, když se jí šmrdolil pod nohama, mu dnes poprvé neuměla odpovědět.
...Mami, řekni mi: PROČ ???