C´est la vie

Je mi patnáct. Poprvý spim se svym klukem. Není to zrovna dobrovolný. Před pěti minutama mě povalil na postel. Nejsem připravená. Žádná předehra. Jen šup sem, šup tam. Ani nemám odvahu se ho zeptat, jestli má kondom. Na druhou stranu je mi to jasný. Strašně to bolí. Čurák.

Je mi šestnáct. Právě z ložnice rodičů odbila půlnoc. Kubík jako obvykle začal brečet. Nejmíň stokrát jsem řikala mámě, ať ty hodiny sundá. Kubíka buděj. Ale je to jak mluvit do dubu. Musim si to holt všechno vyžrat. Takže z učení zase nic nebude.

Je mi devatenáct. Maturitu jsem nakonec horko těžko udělala. Bez pomoci rodičů. Jsem na sebe pyšná. Ale místo slavení se řítim do školky pro Kubíka. Pak už rutinní večeře, koupání, pohádka a spát. Oba dva. Já únavou. Zítra nastupuju do pracovního procesu, tak ať mám aspoň trochu energie.

Je mi dvacet. Dělám v kavárně. Je to dřina, ale Kubík je miláček a večer neotravuje. Závidim těm, co maj takovou tu hlídací babku. Já jsem se ještě před maturou odstěhovala. Matka s fotrem Kubíka naprosto nesnesli a teď nejsme v žádnym kontaktu. Dveře zacinkaly, upravila jsem si zástěru a jdu k příjemně vypadající ženě. Nikdo jinej tu není. Objedná si jen vídeň a očividně se se mnou chce dát do řeči. Asi po dvouhodinovym rozhovoru, kdy měla jen tu jednu vídeň, vytáhne z toho svýho podnikatelskýho kufříku papír. Předá mi ho se slovy: „Jste tak mladá.“ Hodí na stůl kilo a odchází. Dřív bych z takovýho dýška skákala do stropu, ale teď jen čumim na ten papír. Je to přihláška na vysokou. Na nějakou speciální, že matky s malými dítky zde můžou dostat stipendium. Doma mám Kubíka na klíně a pořád studuju tu přihlášku, najednou Kubík řekne, že je mu nějak špatně a přihlášku mi pobleje. Hned jsem začala lítat po bytě, abych zjistila, co mu je. Nakonec usnul s vysokou horečkou. Já nespim vůbec, pořád ho hlídám. Přihláška skončila v koši.

Je mi pětačtyřicet. Jakub mi chce dnes večer ukázat svou snoubenku. Proč ne, má po vysoký, dobrou práci a s tim děvčetem jsou už dva roky. Nevim, proč se styděl, mi jí ukázat. Asi bych jí přišla moc blbá. Já servírka. Ona má za sebou vysokou ekonomku, tam jsem si plánovala jít. Ale co, aspoň, že je Kubík šťastnej. Někdo ťuká na dveře. Otevřu. „Ahoj, babi,“ zdraví mě Kuba a za ním bojácně stojí krásná dívka asi v pátym měsíci. Proč mi to něřek? Ale to je jedno. Objímám ho. A ji líbám, nezkazila život mýmu chlapečkovi, jako mě ho zkazil… už ani nevim, jak se jmenoval. „Budu sexy babkou,“ zasmála jsem se.