Casanova není

Byla ztělesněním veškerých jeho skrytých tužeb a přání.
Její levandulová vůně postupně procházela jeho útrobami a paralyzovala jeho smysly, krom jediného. Nebyla příliš vysoká ani štíhlá. Během svého života neviděl stovky, ale tisíce a desetisíce "normy splňujících" slečen. Desítky z nich pocítily jeho vášeň.
Dlouholeté zkušenosti zapřičinily, že nevnímal krásu jako celek, všímal si ostrůvků zvláštností,
které ženské tělo poskytovalo. Došel k přesvědčení, že krásné není to, co drtivá většina považuje za krásné.
Krásné je to, co je ZAJÍMAVÉ pro něj.

Z neuchopitelných střípků se pokoušel sestavit mozaiku jejich životů. Nikdy nestudoval knihy o ženách, jeho ženy je psaly s ním. Některá řádek, jiná stránku, kapitolu.Přicházely chvíle, kdy nabýval přesvědčení, že si některá zaslouží celé dílo. Bylo o čem psát, ale chyběla motivace. Věděl, co může od žen očekávat.
Podrazy, nevěra, vypočítavost, pokrytectví, povrchnost, netrpělivost. Jenže ze všeho nejhorší bylo jejich NADŠENÍ.

Neměl jim vlastně co nabídnout. Ztraceným případem byly všechny, které po prvním sexu volaly o další "číslo".
K čemu? Nečekal napodruhé nic odlišného. Každá oplívá jediným plamenem, záleží na tom, jak moc jej dokáže zahřát. Probudil se z květinové letargie. Slečna LEVANDULOVÁ je dávno pryč.

Stojí čelem opřený o sloup pouličního osvětlení.
Jedno ťuknutí, druhé...Hlava, cigareta. Mohl by změnit historii, předstoupit před davy a nadšeně prohlásit:
,,Casanova padl. Náruč 200 žen? To je směšné. Já jsem nový Casanova!"

Otevřel oči. Všiml si malé lahvinky sklouznuté pod obrubníkem. Parfém. Syntetický, laboratorně upravený
přesně pro ni. Po levandulích ani stopy. Ještě stále jej dokážou překvapit...Po tisícé ve svém životě se přesvědčil o tom, že Casanova prostě NENÍ.