Vzpomínka

Čtyří bosé nohy peláší přes pole. Utíkají směrem k malebné vesničce. Vítr běží s nimi. Už z dálky je vidět opravená věž místního kostela. Malého, ale velkolepého. Z nenadání dostanou povel k zastavení. Co se děje? Proč musejí stát? vždyť se jim tak krásně běželo! A najednou už to ví, dva dětské rtíky...., a jedna ruka svírající za zády neznámou věc pečlivě zabalenou do včerejších novin a ovázanou režnou nití. Dívčí ruce se pomalu přibližují k balíčku. ,,To je pro mě?" ,,Ano"přikývne kučeravá hlava chlapce.Dívka horlivě rozbaluje dárek, nikdy předtím žádný nedostala. Rodiče na ně neměli peníze. Byli moc chudí.
Už rozvázala režnou nit, kterou vzal hoch mamince v šitíčku, a teď opatrně oddělává noviny. A pod nimi.......
pod nimi je schované malé perníkové srdíčko. ,,Děkuji." dívka se tetelí radostí. Dětské ručky se opět spojí. A bosé nožky zase závodí s větrem. Srdce je schované v kapse našité na vyrudlé zástěrce. Doma jej dívka opatrně vytáhla a uložila na dno šuplíku pod vyžehlené kapesníky, ty pokropila slzami štěstí.

Dnes jsou obě děti dospělé, už neběhají o závod s větrem, dokonce se dlouhá léta neviděli, ale ztvrdlé perníkové srdce je i teď schované mezi kapesníky. Jako vzpomínka na první dárek, na kamaráda z dětství.