Jak se Franta změnil

Kdo je Franta?
František byl mladý muž, student, s tendencí se poflakovat. Aktivní sport ho moc nebral, inteligentní byl průměrmě. Krásy také mnoho nepobral. Mezi jeho koníčky patřila hudba, internet a pivní radovánky. František neměl žádnou přítelkyni, na brigádu nechodil, neboť si ho rodiče celkem vydržovali a tak s kapesným krásně vystačil jak na navštěvování hospod, tak na jeho činnost nejoblíbenější, a tou je cestování po čekých hudebních festivalech.

Frantův impuls ke změně života...
Jako každý večer neměl Franta co na práci a tak se jen tak válel na gauči... Večer byl v TV fotbal a tak se mladý šohaj rozhodl vyrazit do hospody na projekci. I František vyrazil. Jako při většině návštěv tohoto podniku se pěkně zřídil větším množstvím pivek a několika panáky zelené. V pokročilém stádiu opilosti mu bylo hospodským naznačeno, že by se měl přestat zdržovat v prostorách výčepu a že by měl vyrazit směr postel. I to František učinil... Zaplatil příjemné a krásné servírce a odebral domů. Doma, v domnění, že zbytek rodiny spí, vložil František do DVD-přehrávače kazetu s pikantním filmem z produkce jeho velkého vzoru, Roberta Rosenberga. Usadil se do křesla a vytasil svůj mužný nástroj. Dopřál si potřebné uspokojení a výsledek jeho práce s přehledem zašlapal do koberce. I ozvalo se „tlesk, tlesk, tlesk“. Vyděšený František se otočil a co neviděl. Za jeho zády celou dobu seděl v gauči otec. František, naprosto zahanben nechal běžet DVD, utekl do svého pokoje.
Když se po ránu sešla rodina u stolu na snídani, našla na stole dopis, v němž stálo: „Ahoj rodino, odjel jsem na léto ke kamarádovi do hor. Vrátím se na konci srpna. S pozdravem váš synek Franta.“

Franta na sobě začíná pracovat...
Samozřejmě žádného kamráda na horách František neměl. Jediné co měl, byl batoh s pár kusy laciného vietnamského oblečení, značkovou miknu, spacák, stan a několik tisícovek, které nashromáždil častými výlety do peněženek rodičů či občasnými výhrami v kartách v hospodě. František šel k nejbližší státovce, kde začal stopovat. Po chvíli mu zastavila jedna postarší důvěřivá babka. I nasedl Franta na trabanta a vyrazil vstříc novým zážitkům a s cílem, udělat něco se svým stylem života. Po několika desítkách ujetých kilometrů, rozhodl se František vystoupit. Neměl páru kde je. Mapu taky neměl. Byl prostě uprostřed polí, mezi vesnicemi. I vyndal mladík ešus, rozdělal oheň, do ešusu vysypal čínskou polívku, zalil to vodou z pet láhve. Na sousedním poli vyryl Franta několik brambor, které oloupal a do ešusu přidal. Udělal si tak pravou asijsko polní pochoutku. Po obědě si chvíl schrupnul, poté vzal batoh a vydal se hledat civilizaci. Když dorazil do první vesnice, jejíž jméno mu nic neříkalo, našel jednotu a udělal nákup základních potravin. Informoval se od majitelky konzumu, že nedaleko za vsí je starý pororozpadlý statek. To byl nový Frantův cíl... Po několikahodinovém pochodu dorazil náš hrdina na místo. Rozbalil stan, z nakoupených zásob připravil večeři, do uší si pustil výběr rockových balad na svém MP3 přehrávači, který před časem získal, od jedné ošklivé nymfomanky z vedlejšího pavlačového domu, výměnou za ukradený sestřin vibrátor a poté zalehl do spacáku a s pocitem volnosti usnul.
Ráno ho probudil čísi křik. Franta vylezl ze spácáku a spatřil myslivce, kterak kříčí na všechny strany: „Baryku....Baryku“. I otočil se František směrem k ohništi a co nevidí! Pes mu vylízává zybtek buřtguláše z ešusu. Popadl ho za obojek a už se napřahoval k ráně. V tom přiběhl myslivec a celý šťastný povídá: „Jé, mladíku, díky. Tys mi našel čokla. Hledám ho už druhým dnem. Jak se ti jenom odvděčím?“ Franta si uvědomil, v jaké je situaci, psa pohladil a začal nimrodovi povídat o tom, jak na tom momentálně je. Zelený chlápek se zamyslel a řekl Frantovi, že jestli chce, může mu pomoc vysázet školku nových stromků a spát že může u něj v hájence. Stromků je prý takové množství, že on sám by to dělal měsíc...
A tak se Franta začal konečně snažit. Měl práci. Měl byt. Odprostil se od rodičů. Byl prostě svůj! Zůstal týden u Nimroda. Druhý týden. Třetí týden. Školka byla hotová, hájenka udržovaná. Myslivec si začal považovat Františka jako pracovitého mladého muže. O víkendu se konala v místní sokolovně vesnická tancovačka, na níž Františka myslivec pozval. Zábava byla v plném proudu a mladíkovi se zalíbila jedna místní holčina. Myslivec mu na ní řekl, že se jmenuje Tonička a že je to výborná kvočna. „Kvočna?“ Zeptal se Francek. „Ano, ano, kvočna. Jako že dobře sedí vejcích...“ To se mu líbilo ještě víc. Cítil nutkání si dneska štrejchnout. I vyrazil Franta za Toničkou a vyzval ji k tanci. Po krátké formální konevrazaci začal povídat, že je tu nový, že se přistěhoval, co dělá apod. Po několika tancích a panácích byl František s Toničkou plně seznámeni a kulturní akce byla v plném proudu. Oba si padli evidentně do oka. V brzkých ranních hodinách, když se vraceli domu, začali se na křižovatce líbat. To pomalu přešlo k osáhávání, rejdování bradou ve vlasech a než se pár nadál, už ležel vedle hájenky v seníku. Kvalitní práce to byla. Chudák myslivec se ani nevyspal. Ráno si pár vyměnil telefonní čísla a rozešli se každý do svých domovů. U snídaně to to s nimrodem probírali a společně ledovali hlavu. Alkoholový dozvuk byl značný.
I začínalo se Františkovi pomalu stýskat po domovu. Když začal pátrat, v jakých končinách se vlastně nachází, byl překvapen, když se dozvěděl, že je cca 30 km vzdušnou čarou od své vesnice. Večír seděl na zápraží hájenky, za ruku držel vedle sedící kvočnu a přemýšlel, co dál. Řemeslo, které ho jeho „zachránce“ učil ho velice bavilo. Zároveň si uvědomoval, že by měl pokračovat ve studiu a k tomu všemu chtěl navěky zůstat s Toničkou. Prázdniny se lámali v půlce a Francek měl promyšlený plán v hlavě. Přes starého nimroda si začal dělat myslivecký kurz, ve škole si utvoří individuální studijní plán a s Toničkou to vyřeší tak, že si udělá řidičák a bude za ní jezdit a na víkendy se budou střídat, kdo u koho bude. Plán vskutku skvostný.
Ke „svým naspořeným“ penězům začal přihazovat také vejslušku od nimroda a pustil se do dělání řidičáku, jež si platil sám.V myslivosti také pokračoval a vztah s Toničkou jen kvetl. Srpen už pomalu končil. František byl fyzicky i psychicky připraven na to, vrátit se domu. Věděl, že bude doma pykat za alotria, která způsobil, ale i na to byl dobře nachystaný.

Franta se změnil...
A jak si Frata usmyslel, tak udělal. Vrátil se domů. Doma se setkal s rozporuplným přivítáním. Na jednu stranu se rodiče rozplývali štěstím z návratu „ztraceného“ syna. Na druhou stranu byli nesmírně naštvaní na posledního nositele rodu... Franta uklidňoval rodiče, že na sobě pracoval, začal si uvědomovat životní hodnoty, jako je láska, rodina. Začal si vážit peněz, poznal těžkou fyzickou práci a byl šťasten. Seznámil matku s otcem se svým plánem a taky s tím, že Tonička přijede už tento víkend. Byl první týden školy a tak se mladík vrátil do studií, dle individuálního plánu a v pátek vyrazil směrem k místnímu nádraží, naproti Toničce.
Před nádražím na křižovatce se vyřítil fekální vůz a František s peckami v uších, poslouchajíce svou empétrojku, jej nezaregistroval. Ozvala se rána. V sobotu odpoledne se probral na nemocničním lůžku. Zvedl hlavu, podíval se do místnosti. Seděla tam matka, otec i Tonička, poté se podíval na své zmrzačené tělo a znova na rodinu. Z pravého oka mu začala stékat slza a s mrazivě ledovým klidem pronesl: „Tak mami, tati, Toničko. Tak jsem se vám konečně změnil.“