Kočka nebo pes?

Ty moje malinká kočičko, Ty můj roztomilý pejsku. Proč se perete? Máme malý domeček, tady musíme žít pospolu a mít se rádi. Jenže vy si jednou utrhnete ucho, podruhé vytrháte chloupky z ocásku.
A pak to přišlo, zase když jsem po škole utírala nové krvavé skvrny po vašich rvačkách, vstoupili do pokoje rodiče, že už doma nechtějí vzteklouny, že si mám vybrat jen jedno zvířátko. S kočičkou je méně práce, můžu ji nechat doma samotnou, čůrá do záchůdku a tak dál. Pak přijde a pomazlí se se mnou, ale jen když chce. Mrcha vypočítavá? Ne, osobnost.
Pejsek. S ním je hodně práce, musím se mu věnovat. Chodit s ním pořád ven, na cvičiště a doma ho nemůžu nechat. Jenže on poslouchá mé nářky a mám pocit, že mi rozumí. Mazlí se, kdykoliv já chci. Nebo i když nechci. Je věrný.
Zažívám Sophiinu volbu s rozdílem, že na tom nezávisí můj život nebo život mých zvířátek. Ale teď jsem se velmi rozezlila, všechno mi dochází, moje myšlenkové pochody se ubraly podle mě správným směrem. Kdo má právo dávat mi ultimátum? Ani rodiče ne. Jednou mi je dovolili. Oba dva. Nechci vybírat a nebudu. Kočičko a pejsku, budete se muset sžít. Sobecky vás budu milovat najednou, i když se třeba zabijete…