Pohled na přírodu

Pohlédnete z okna a vidíte. Příroda je krásná pořád. Na tom se už nezmění vůbec nic.

Jednou jsem tak jela vlakem na zápas a dívala jsem se z okénka. Pohled do zeleného a prostorného údolí ve mně vzbuzoval velkou zvědavost, údolí vypadalo zajímavě. Pozorovat krotkou zvěř, pasoucí se ovečky či ležící a odpočívající srnky v krásné přírodě zní nádherně. Ale nikde v zemi není tak krotká zvěř, že by se nechala pohladit a neutekla od vás. Když jsem se tak v jedoucím vlaku dívala na krásnou krajinu, bylo mi líto, že se tam nikdy nepodívám a neokusím přírodu v podzimním období. A když jsme se vlakem vraceli ze zápasu, viděla jsem tu přírodu znovu a řekla jsem si, že se při přírodě dá vzpomínat. Vzpomenu si tak na kupu krásných zvířátek, na voňavé květiny a chladivou travičku - a na podzim se nejlépe vzpomíná zahrabaná v listí a hledět na modravou oblohu. A když se spustí déšť, dá se dělat tolik zajímavých věcí! A dívat se na přírodu z jiného pohledu, než to vidí kritici, má také svoji výhodu. :o)

Možná úvaha, ale mě to znělo více povídkově, a tak nevím, ale zařazuji to do povídek. Sice jsem netušila, jak to nazvat, ale pokud se nad tím někdo zamyslí a napíše svůj názor, budu jedině ráda.