Kafábl

,,Džusblues! Máte volné flek?“
,,Dobrý den, Pane, támhle vzadu jeden stůl pro dva, je libo?“
,,Betálné flek! To bude futrovačka! Jo, já du z fachny, tam vod Augecu, mám módr jak vlk!“
,,Budete si tedy něco přát?“
,,Hoď tam ňákó blču, betálné by byl gulin, pak erteple na fajru, fišlu a ňáký to bahno!“
,,Promiňte, pane, ale tady jste v kavárně a ne nějaké hospodě, my tady nemáme pivo a guláš.“
,,Vy ste takové betálné šnicl, bresty jako Špilas a přitom tady na mě jedete serpentiny o kavárně!“
,,Pane, ale opravdu, tady jste v kavárně U praženého zrna, my tu prodáváme pouze kávu a zákusky.“
,,Hele jo, jodovky mám, kafábl bych poznal, žádné lógr, žádné kafábl! Já du kalit škopky, nabagrovat se, tady to kóřim, to je na tuty paluša.“
,,Kdepak, pane, tady to bývala hospoda, teď je tu nově kavárna U praženého zrna! A pokud tu budete rušit naše hosty, budeme vás muset nechat vyvést.“
,,Ty seš taky papula, hópneš jim na špek! Si z tebe dělaj prču. Mě by nenapadlo vyšit bóřku, ale říkám ti, to je nabeton paluša! Já si teda hodim sicnu, ale hópni mi pro lampu červa, nebo tady hodim mašlu.“

,,Dobrý podvečer, slečno, chtěl bych se Vás, prosím, zeptat, zda-li byste neměli jedno místo volné?“
,,Dobrý den, pane, jedno místo máme támhle vzadu, ale je tam nějaký magor. Nevadí?“
,,A kdepak, společnost mám rád. Víte, hlavní je, že máte volné místo, neboť já přicházím přímo ze zaměstnání a jsem poněkud vyhládlý.“
,,Budete si přát?“
,,Prosím Vás, dal bych si jednu kávičku, nejlépe vídeňskou, karamelový oplatek a tiramisu posněžené nadýchanou čokoládou.“
,,Jistě, pane.“

,,Dobrý podvečer, pane, nebude Vám vaditi má přítomnost u tohoto stolu?“
,,Savana hokna, hošane, nebude, to je zichr! Deš sem taky kalip škopky, co? Fetingr vod pohledu!“
,,Zdání klame, příteli, jen se jdu ohřát, venku je zima, mráz div nemaluje mozaiky na okna.“
,,Jo, je kosa! Ale ať házím na fenestry čůz jak chcu, žádné mráz negómám. Tak gde vězí ta lampa?! Chlemtnete se mnó, ne?“
,,Víte, pane, já jsem abstinent...“
,,Seš cajzl či co?! Si aspoň spolu oplodníme kóřku, ne?“
,,Já, já ani nekouřím.“
,,Ty seš vážně z Práglu!“
,,Ne, já jsem potulný básník hledající néměty na svoji surrealisticko-naturalistickou poezii.“
,,To musíš bejt řepa, nic než ánunk! A to se jako šmrncáš štatlem šórem, abys vyvětrat kostru nebo aspoň chytneš šmirgl?“
,, Rád se potuluju městem, parky a poslouchám lidi, jak hovoří o svých problémech a zážitcích, jaké obraty při tom používají, a já to potom použiji do své tvorby.
,, A jak vegetuješ s takovou fachačkou? Je to vo haluzi nebo celej Oltec čeká brázdu a ty z toho máš dukátomet? Vůbec, dejcháš s někým?
,,Je to má vysněná práce, ale příliš velké zisky nevynáší. Jinak jsem svobodný, přeci jen, zájem o tuláky bez domova moc není. Řekněte mi, která z žen by chtěla dobývat mé básnicky zdevastované srdce?“
,,Ale to só žgryndy! To chceš zgebnót bez ňáké špicové kůže, na sólovku? Což nechceš uvařit svišťa? Sandál máš betálné, skobu také, tož co? Čubrň, ta, co tadé nosí čachry, má dlouhé čapy, augle modrý, špicové gébiš, dlóhé horizony, vo tym žádná! Taká debrecinka se nabeton perfektně bifluje, trsat gómáš, né, tah ze startu hodíš ňáké cajdák, pak ji začneš cicmat, filcovat ty její špica dvorce, pak větrání mlíkáren, hópneš s ní do betle, dá ti svoju hercnu a bude grilka. Tož co říkáš?“
,,Ačkoliv sdílím nemalé sympatie s dekadentními básníky, toto je i na ně moc! Víte, já si představuji, že možná jednou potkám ženu svých snů. Byla by krásná jako Homérova Helena, svůdná jako Nabokova Lolita, bohatá jako Dürennmattova Claire Zachanassisová, přitom prostá jako Shawova Líza Doolittleová a zároveň vášnivá, citově založená, tajemná, štěstí rozdávající jako Tolstého Anna Karenina.“
,,Tož nastražil jsem ovar, ale byla to moc makačka na bednu, asi nemám v merku všechny ty hajfy.“
,,Prosím, pane, zde je vaše káva, oplatka i tiramisu. Přeji pěknou chuť.“
,, A co moje lampa červa?“
,,Toto je kavárna, ne vinný sklep.“
,,Házim do plácu, že je to fligna, tož fofr!“
,,Už toho mám dost, pane, okamžitě opusťte prostory této kavárny!“
,,Aus? Já mám módr, mám prázdný bauchec, chcu brču, chcu cólčit, zeptat se, co to fachčí a místo toho musím balit kramle, fachčit hópance z fenstru a šontat pod kandelábry a chytat bronz!“

,,Děkuji.“
,,Chutnalo Vám?“
,,Ano, velmi moc, ta tiramisu se rozplývala ja jazyku jako jemná slova expresionistických básníků.“
,,To jsem ráda. Vyřídím to kuchařovi.“
,,Ehm...víte, že máte...ehm...betální sandál?“
,,Cože? Aus!“