Let

Temný útes vybíhá do krajiny.
Sedíš na něm. Sedíš sama.
Vítr si jemně pohrává s tvými vlasy a jemně stírá slzy.
Sedíš schoulená. Tak zranitelná.
Povzdechneš si a vstaneš. Ještě jednou koukneš dolů a pak se otočíš k odchodu.
Úzká klikatá cestička. Zpět k realitě.
Najednou zastavíš.
Ohlédneš se.

Rozeběhneš se k okraji.

Skok.

Zavřeš oči.
Roztáhneš ruce.
Zvláštní. Ironické. Nikdy ses necítila tak živá jako právě teď.
Na konci všeho.
Úsměv.
Poslední -
- nádech.

Úlevný výdech.
A pak tě vítají náruče stromů.
Tak majestátní. Tak klidné.

Trhneš hlavou.
Jako bys chtěla zaplašit ty černé myšlenky.
Odvrátíš se.
Tvé kroky směřují pryč.

Pryč od okraje.
Slibuješ si - dokážeš to.
Neskočíš.
Vytrváš...

...a přece se sem zitra vrátíš.