A vÍš Ty co, já Tě mám rád.

Smysly hryžou mysl temnem hrůzných myšlenek.
A voda nese proudy víry elektřinu listy.
Tak se vše zdá být.
Není, ven kdo leze, navždy zmizí v proudu světa.
A co s Vámi se mnou bude, když tu zbude jen ten kolotoč.
..................ona, já, my a Vy.
Zas tu někdo přebývá, tak co nám vlastně zbývá?
Chrastění řetězů, oprátka se napíná, podlaha se odnímá.
Letmý pád a je tu zkrat.
Jiskry v oku mizí, proudy slz uvolňují hráz toku vzpomínek.
Psaní občas lhaní stejně jako láska.
Nevíš, nevnímáš jen se matně domníváš.
Řeč těla obraz duše.
V nůši myš a ty slyš jak křičí či Tě slyší.
Na stole sklenice se kymácí, od stolku odchází stejně tak a pak v koutě hlasitě naříká, že si nic neodříká.
Výr a sýr stejně nestejné mokré či suché, teplé a studené.
Tyč ve filmu tělem proletí a pára odletí.
A pak jak?
No přeci tak.
Strom se snaží dosáhnout výše než jeho druzi, rád by viděl slunce, cítil vánek a pak třeba jarní spánek.
Hrom i blesk a pak pěkná řež.
Komáři i ovádi tu pěkně dovádí kousancem svoji práci odvádí.
Lesk v oku nehledám.
Hřib masák tráva v mechu pivo v lesku rosy.
Krásný žlábek nad tričkem vidím a to cosi cítím.
Zelená, červená, bílá je barva alkoholu co mám rád.
Je to barva všeho co znám a mám.
Ty tu jezdíš okem myší.
A výš Ty co já Tě mám rád.