bez pojmenování

Jeho zbroj se třpytila ranním sluncem.
Tak začíná příběh Rytíře Černé labutě.
Jel na koni, byl celý od krve.
Když dojel do vesnice, lidé jej zahrnuli láskou a ošetřili jej.
Ve vesnici pobyl pár dní a zatím se jeho věhlas "Drakobijce" roznesl po celém kraji.
Něco se tam však stalo, Rytíř Černé labutě tam něco objevil, poznal tam krásu a něhu.
Když odjížděl, vezl si s sebou krásnou červenou růži.
Spíš poupátko.
Cestou na svůj hrad ji zalíval s láskou a staral se o ni, jak se jen dalo.
Než tam dojeli,tak mu vykvetla v nádhernou růži.
Dělala mu radost a on na ni byl pyšný, všude se s ní vystavoval.
Na hradě si ji zasadil do toho nejlepšího záhonu.
Deně se o ni starali desítky zahradníků a zahradnic.
Na Rytířově hradě byli po příchodu růže všichni šťastni a mnozí poutníci jej navštěvovali.
Po tři roky růže rostla a kvetla, až obrostla a prorostla celým hradem.
Rytíř Černé labutě se stal neRytířem a to už navždy.
Odhodil zrezivělou zbroj a stal se z něj Zahradník.
Bez Rytíře začala růže chřadnout.
Jednou jel okolo trosek jiný Rytíř.
Ten našel u rozpadlé brány malé poupě, líbilo se mu a tak si jej vzal.
Rytíř jel na koni a vezl si poupátko.
Za ním jen zbyl rozbitý hrad prorostlý trny a uvnitř zničený zahradník.
Tu růži v době věhlasu nazývali Moudrostí.
Zbroj Rytíře Černé labutě se jmenovala hrdost.
Hrad se přirovnával k srdci.
Nový Rytíř se jmenoval Chudák.
A Rytíř Černé labutě se jmenoval Debil.