Pan učitel

Žil sám v obyčejném panelákovém bytě. Do práce chodil jako všichni ostatní. Každé ráno si oholil tvář, oblékl si sako, kravatu ... Obyčejný pan učitel jako stovky jiných. Studenti ho měli celkem rádi. Byla s ním legrace. Po vyučování si ve svém kabinetě vždy uvařil čaj. Zelený měl rád. Pak v umyvadle umyl konvičku i šálek, sbalil si věci a šel domů. Tak to bylo pokaždé. Den za dnem. Ale jednoho dne to bylo jinak. Nešel z práce domů jako obvykle, ale na poštu s lístkem, aby si vyzvedl balíček. Úzký dlouhý balíček, se kterým šel přímo do své garáže na okraji města. Tam se zavřel a nevyšel ven, dokud nebyla noc. Další den, šel ze školy přímo do garáže a opět tam zůstal až do soumraku. Tak se to opakovalo i další den ... a další a další. Byla-li sobota nebo neděle, chodíval tam už od samého rána hned po snídani. Až jednou vyšel pan učitel ven a v rukou držel meč. Prohlížel si čepel, ve které se odrážely paprsky právě zapadajícího slunce. Měl radost.
Druhého dne zatelefonoval do školy a nechal si napsat volno. Tentokrát do školy nešel a ani se ráno neoholil. Ve skříni nechal viset oblek i kravatu. Tentokrát se oblékl zcela jinak, dokonce si obul těžké vojenské boty. Meč si zavěsil na pevný kožený řemen, který si přehodil přes rameno. Takhle by ho asi jeho studenti ani nepoznali. Na to ovšem nemyslel, v hlavě měl docela jiné myšlenky. Popadl vak, který si nabalil a vyšel po schodech ven z paneláku. Bylo brzy ráno. Šel přímo k autu. Připomínalo spíše popelnici. Nastartoval a vyrazil na cestu. Na cestu do hor. Brzy viděl první zalesněné vrcholky kopců. Cesta začínala být stále méně sjízdná a přibývalo kamení i bláta. Pak zastavil. Vzal si svůj vak, meč a začal stoupat do příkrého srázu. Vdechoval vůni lesa a stále stoupal vzhůru. Jen občas se zastavil, rozhlédl se kolem, odpočinul si. Pak se podíval na hodinky. Sundal si je z ruky a vší silou jimi mrštil dolů, směrem odkud přišel. Usmál se a pokračoval v cestě. Pomalu začínal vnímat nově nabytý pocit divokosti, síly a svobody vlka. Zapálil si poslední doutník a pomalu kráčel lesem.
Po několika dnech ředitel školy, ve které pan učitel pracoval, nahlásil na policii, že se nevrátil jeden z jeho zaměstnanců do práce. Doma nezvedá telefony, ani neotevírá dveře a poštovní schránka je plná k prasknutí.
Teprve po šesti měsících našli dřevorubci jeho auto na opuštěné lesní cestě, ale pana učitele už nikdy nikdo nespatřil.