Chtivá Amélie

„Óóó“ sténal vzrušený třicetiletý, holohlavý muž.
„Ááá“ evidentně předstírala rozkoš dvaceti dvouletá blondýnka.
„Dej mi pusu brouku“ žadonil muž.
„Říkala jsem žádné něžnosti!“.
„Proč, prosím tě?“.
„To je moje věc. Dám vám pusu na penis“.
„To budeš hodné koťátko“ rozesmál se muž.
„Ale bude to za příplatek“.
„Dobře děvko, ale už konečně dělej!“.

***

Peníze dopadli na stůl. Spolu s těma, které tam již byly, tvořily pěknou hromádku. Amélie si sundala paruku a začala počítat peníze. „… deset tisíc osm set korun. Super! Konečně mám na matčinu operaci“ zajásala mladá česká prostitutka. Zvedla se a šla tuto radostnou novinu sdělit své nemocné matce.
„Děkuji ti, Amélinko“ bylo vidět v bledé tváři ženy, která trpěla rakovinou, nadšení „už nebudeš muset vycházet vstříc sexuálním nadržencům“.
„Už ne“ řekla tiše Amélie.

***

„Kdopak to sem jde takhle ráno? Která má šlapka si přivstala, aby oprcala nejvíc klientů? Která štětule si chce přivydělat? Á, Tajemná Amélie. Vítej, dcero Dravé Loli. Jak se ji vede?“ zvolal ze svého, kůži potaženého, křesla zkouřený pasák Sweet.
„Víš moc dobře jak je mámě“ odsekla Amélie.
„Vím. Soucítím s tebou. A proto je dobře že si tu takhle brzo. Čím víc platících uspokojíš, tím se ji, i tobě, povede lépe“ zvážněl Sweet.
„Proto tu nejsem“ řekla Amelie odvážně „dávám výpověď. Už nechci plnit sexuální úchylky holohlavým kravaťákům“. Ve Sweetovi to začalo vřít.
„Výpověď? Ty mě? Kurva dává svému božímu pasákovi výpověď? Já ti sehnal práci, díky které tvá máma může jít na operaci. Já ti, do prdele, sehnal ty nejlepší kšefty. A jak se mi odvděčíš? Přijdeš si sem ráno a že mi dáváš výpověď?! Zrovna mi volal jeden chlapík a chce tě“.
„To určitě. On chce nějakou šlapku, která mu vykouří ocas. To může udělat kdokoli jinej“
„Ne. On si výslovně přál tebe. Chtěl tu, která nechce žádné citlivosti. Chtěl tu, která je nemluvka, ale je něžná. Chtěl Tajemnou Améli s krásnýma kukadly“.
„On řekl, že mám krásný oči“ byla překvapená Amélie.
„Jo!. Ale jak chceš. Řeknu mu, že nic nebude“ potvrdil Sweet a začal vytáčet číslo onoho muže.
„No…tohohle bych ještě zmákla“ řekla váhavě Amélie, které poprvé někdo jiný než matka řekl něco hezkého.

***

„Ne, ne a ještě jednou NE“ razantně nesouhlasila nemocná žena.
„Ale mami. On jedinej o mě projevil zájem. O mě! To se mi ještě nikdy nestalo“ stála si za svým Amélie.
„Mě se to jednou stalo. S tvým otcem“.
„Vidíš. Proč nechceš, abych i já našla svojí životní lásku?“
„Protože mezi těmahle lidma nenajdeš životní lásku. Lásku možná, ale ne hodnotnou. A nebo chceš najít někoho, koho miluješ celým srdcem a on ti pak uteče až budeš čekat dítě, jak se to stalo mě? To bys chtěla?“.
„Ale já nejsem ty“.
„V něčem ne, ale tohle se ti stane. Věř mi“.
„NE!“.

***

Nemocnice byla studená, tichá a poklidná. To staré ženě, trpící rakovinou, vyhovovalo. „Pěkné poslední místo“ řekla si. Dveře nemocničního pokoje se otevřely. Vešla Amélie s černým kufříkem.
„Ahoj mami“.
„Ahoj dcero“.
Mladá dívka otevřela kufr. Byly v něm pěkně srovnané bankovky.
„10 800 korun. Přesně na tvou operaci. Navíc 8000 korun na pooperační. Aby ses měla dobře“ řekla s nadějí a posunula kufřík směrem ke své matce. Ta s povzdechem posunula kufr zpět k Amélii.
„Nevezmu si je, když vím, co za tím je“.
„Ale no tak, mami“
„Řekla jsem, že nechci. Nechtěla jsem, abys to dělala. Já si tím prošla a není o co stát. Chceš-li ale v tom pokračovat tak prosím, ale už při tom nechci být“ řekla naposled Dravá Lola a tiše vydechla.
V místnosti zůstal jen nemocniční pach a hrozivé, mrtvé ticho.

***
„Ááá“ sténala nahá Amélie.
„Óóó“ sténal její manžel.