S atomem jsme nepočítali!

Naše oblíbená profesorka chemie, do které jsme my, všichni mladí, zbláznění, se rozhodla, že po dlouhých teoretických hodinách se hodí i malá ukázka chemického umění. Na odpolední seminář si donesla plný košík tajuplných surovin, které se bohužel v naší škole povalují již z dob minulého století, minulého režimu a možná i z dávného pojetí chemie jako vědy, jelikož názvy nám mladým rádoby odborníkům neříkaly pravda nic. Profesorka nadšená naším zájmem, začala mísit nemísitelné a její oči zářily jako oči dítěte před vánočním stromečkem, pod kterým je kupa dárků. Naše nadšení gradovalo a chemikářka nám chtěla ukázat vše, co dokáže tato přenádherná věda. Omámena naším očekáváním a zapomínaje na stáří látek, háže jeden kousek za druhým do zkumavky a čeká reakci, které se dostavuje opožděně, avšak několikanásobně prudší než sama kouzelnice očekávala. Naše tváře ztuhly a oči se zahleděly do tavící se zkumavky a hustý stoupající dým nevěstil nic dobrého. Ozvala se rána a místo, kde stála ta mocná žena držící v rukou zbraň "hromadného ničení", zalil štiplavý dým, přes který by sotva naše oči prohlédly. Jakmile se dým rozpoutal a rozprostřel po celé laboratoři, zjistili jsme něco nečekaného, něco neuvěřitelného a snad i strašidelného - naše kráska z říše zkumavek a barevných ohíňků zmizela. Náhle stoupá zpoza stolu ruka, srdce nám buší jako při hororu odehrávajícím se nám na vlastní kůži. Po ruce se objevuje i hlava a naše nezničitelná profesorka se s kašlem zvedá. Ohromný výbuch zkumavky ji nešťastnici vystrašenou zahnal pod stůl, kde chtěla tento nukleární útok přečkat. Když se otřepala a sdělila nám, že má vše pod kontrolou, neubránili jsme se hlubokému smíchu. S atomem jsme napočítali, paní profesorko! ;-)