Volné pokráčko II.

Tak sem tu zase :) rozhodla jsem se Vás opět informovat, jakpak se to se mnou má... :o)

Tááákže asi před čtrnácti dny si mě přes net našel nějaký klučík, bylo mu šestadvacet, nebydlel daleko, napsal mi sám od sebe na ICQ a tak sme si začli psát. Martin (tak se jmenuje) byl docela rychlík. Hned další víkend se chtěl sejít a tak sme se dohodli na diskotéku, která se konala tento víkend.. Také sme si volali páč na mě vydindal číslo :) jednou mě teda lehce štval páč sem si šla už hajnout a on volal..jenže sme spolu už ten den mluvili bylo pozdě a já ráno brzo vstávala tak sem mu telefon típla. A jen mu smskou popřála dobrou noc. Už sem pomalu usínala a on volal znovu. tak sem mu to zase položila a pak ještě asi za půl hodiny....! Na to že sme se ještě neviděli mě to vážně mírně deptalo..ale dobrý. Přišla osudová sobota. Pomalu sem se s dvěma dalšíma řítila autíkem na disko, když mi začal vyzvánět telefon..měla sem půl hodinový náskok než sme se dohodli a on už volal.. řekla sem kamarádce ať to típne. Udělala to a telefon pak zvonil ještě asi třikrát... Přijeli sme na místo a mě bylo jasný že martin stojí venku..hned sem ho poznala. Nejdřív mě zachvátila panika ("holky já tam nejdu, jedem pryč..") ale nakonec sem si řekla, že kdo neriskuje nic nezíská a tak sem vyrazila.. Nahodila sem úsměv (mírně rozpačitý a uvnitř dosti hysterický) a prohodila "ahoj Martine". Dál sem už jen nepřestávala být v šoku.. Udělal dva rychlé kroky nebo kolik mezi náma bylo místa a já se jen tak tak stihla natočit aby pusa která mi přistála, byla "jen" na tvář..Strnulý úsměv byl reakcí i na tohle, ale ještě stále jsem byla relativně v poho... Pak úplně uměle vzal mojí ruku a propletl si svoje prsty s mými...koukala sem do země a netušila která bije...
Pak si mě takhle chycenou odvedl do sálu. Všichni mí známí koukali jak vyorané myši..že mám chlapa(páč to tak vážně vypadalo, jak když sme spolu dva roky a né deset minut) kterýho nikdy před tím neviděli. Bylo to divný, ale já se stále snažila..po tom co sem tolikrát couvla.. Tancovali sme asi hodinu na rychlé písničky i s jeho kamarádem a jeho přítelkyní. A já se začínala děsit ploužáků, které jsem měla "slíbené". Lilo ze mě jak z konve, ale představa že si sundám mikinu..pod kterou sem měla tílečko, holá ramena a odhalený pupík..trošku, ale přece, ve mě budila vážné děsy, když i v té mikině na mě Martin pořád sahal a chytal mě za zadek a tisknul se..no vážně a pak to přišlo. Nevim jestli mě chtěl vyprovokovat, abych si taky odložila, ale sundal si budnu a to neměl dělat...
Měl pod ní zakasané košilové triko, které zazdilo i jeho poslední naděje..s pohledem na parkety sem vydržela "přešlapovat" asi dalších deset minut a pak sem (věda, že se blíží krytická doba ploužáků) ho poprosila, jestli by se mnou šel chvilku ven.
Rozzářil se jak vánoční stromeček a šel si pro budnu (k mé velké úlevě) cupital za mnou a opět se snažil ukořistit mou ruku. Asi si myslel, že se na něj venku vrhnu čico...což se teda rozhodně nekonalo.
Vysvětlila jsem mu..na mou povahu dosti citlivě :)..že "já potřebuju, aby tam bylo TO NĚCO, co tady prostě není.." . Kývl hlavou a řekl že to vlastně čekal (ovšem zajímalo by mě v tom případě, jak by se ke mě choval, kdyby čekal že teda budem spolu...páč víc jako pár už sme asi vypadat nemohli)...
Pak sem se mu zdejchla, protože sem nechtěla už nic dalšího řešit..chvíli sem ještě viděla jak s kamarádama tancuje, ale celkem brzo se všichni zbalili a odjeli, byla sem ráda..

Ten večer sem si nakonec užila, zatancovala sem si se známýma, udobřila se s kamarádkou, s kterou sme byly celkem na kordy, a při cestě domů mě zastavili policajti..přestože sem neměla řidičák, tak se nic nestalo a pustili mě v pohodě.. no a tak se rozhlížím už jen v reálném světě, páč net je v tomhle prostě blbej..může vám být někdo sympatický sebevíc, ale vžy rozhodne osobní setkání..