Svíčka

Koupil jsem si svíčku. Vůbec nebyla něčím zvláštní. Byla to docela obyčejná svíčka. Postavil jsem ji na stůl, doprostřed, a sedl si na židli naproti ní.
Chvíli jsem ji pozoroval. Nebyla malá, ani velká, ani tenká, ani silná. Ale měla zvláštní barvu, ta svíčka. Velmi příjemnou na pohled, ale těžko pojmenovatelnou. Abych se přiznal, výraz pro tuto barvu neznám. Byla to barva čerstvě opáleného prsu korejské dívenky. Uvědomil jsem si, že přeci jen nestojí uprostřed. Byla blíže levému okraji stolu.
Vstal jsem, posunul ji směrem doprava a posadil se zpět na židli. Teď již bylo vše v pořádku a svíčka stála uprostřed. .
Byla to ušlechtilá svíčka. Stála vzpřímeně a jakoby důstojně. Svým postojem na mě udělala opravdu velký dojem.
Každá svíčka má knot, i tato ho měla. Krátký, silný knot vyčnívající z hora, z naprostého středu. Ta svíčka byla symetrie sama. V tomto směru naprosto dokonalá. Sametově hebká jak prdelka novorozeněte, na první pohled bez jediné chybičky. Nic však není dokonalé, a i tato svíčka měla jistou vadu na kráse. Objevil jsem ji po dlouhém, důkladném pozorování. Nebyla velká, jen docela maličká. Jednalo se o malý černý puntík v pravé dolní části, té svíčky. A vůbec nepůsobil ošklivě, ba právě naopak. Vypadal jak malé mateřské znamínko a byl doslova rozkošný.
Vyndal jsem z kapsy krabičku zápalek a položil ji na stůl, před tu svíčku. Pak jsem vyňal jednu zápalku, škrtl a svíčku připálil. Hořela pozvolna, jen malým plamínkem. Velmi pomalu se rozhořívala, jakoby rozvážně, s rozmyslem. Za několik minut však už plápolala jak drobný ohýnek. Hořela opravdu nádherně. Bylo vidět, že to je stará a zkušená svíčka.
Opřel jsem se pohodlně do opěradla židle a jal se svíčku opět pozorovat. Stála klidně. Líbilo se mi jak hořela. Sebevědomě.
Začaly se mi maličko klížit oči. Přepadla mě náhlá únava. Oči se mi pomalounku, ale nezadržitelně zavíraly…

Probudil jsem se. Protřel jsem si pěstmi oči a můj pohled zamířil směrem na stůl, kde, jak jsem doufal, naleznu svíčku. Ta tam však nebyla. Vlastně jsem se ale vůbec nedivil a jen se lehce pousmál. Měl jsem v tom naprosto jasno. Ta svíčka se prostě sfoukla, sbalila si svých pět švestek a odešla. A udělala dobře. Však jsem od samého začátku věděl, že je to moudrá svíčka.