Hmyzárium

RNDr. Lubomír Mašek pokuřoval na balkóně. Pozoroval stoupající proužek dýmu a meditoval o pohlavním životě tesaříků rodu C...V laboratoři choval pět párů tohoto vzácného hmyzu. Všechny samičky po zdárné kopulaci už nakladly vajíčka, jen Bětuška stále nic. Lubomír roztržitě odklepával cigaretový popel na chodce pod sebou a lámal si svůj velký, vědecký mozek příčinou zarážejícího nezdaru.
"Lubomíre! Kde zase jsi?" Pronikavý hlas paní Maškové vytrhl vědce z entomologického zadumání. Nasupil se, hodil nedopalek na vyleštěné kachličky a vztekle na něho dupl.
"To máš za to." Pomstychtivě poskvrnil manželčin naklizený pořádek. Jeho žena měla dar vyrušit ho vždy v okamžiku, kdy se blížil k vyřešení problému. Bětuška bude i nadále neplodná, protože pan doktor musí jít s odpadky či zabývat se podobnou trivialitou. Primitivní zabedněnost jeho ženy mu brání v objevu, který ho vyšvihne do akademické špičky. I ten pitomý Bouda, který dělal zkoušky na dvakrát , se může pochlubit pěti články do prestižního časopisu N.... Jenže kamarád z vysoké si žije sám v garsonce, bez dětí a manželky. To se to bádá. Mašek si povzdechl, rezignovaně zametl nepořádek do nachystaného popelníku a s předstíraným nadhledem vplul do obyváku.

"Něco si chtěla, Janičko?" Ptal se smířlivě a prohlížel si manželku v noční košilce, kterou nosila jako domácí úbor. Nádherný exemplář Ženy. Štíhlé nohy, větší prsa, plná ústa, všechny znaky pohlavní přitažlivosti. Když jí tenkrát uviděl na ulici, hnal se za ní s vášní lovce motýlů , kterému uniká trofej života. Dohnal ji a oblaka feromonů ho přišpendlila k stupidnímu, nízkému, usedlému manželství, které ho ubíjelo, kterým pohrdal a z kterého nebylo úniku. Paní doktorová si zasadila Lubomíra do nablýskané vitríny a pod svůj úlovek si pyšně zapsala druh - RNDr. Všechny spolužačky, kamarádky, soupeřky pukaly závistí. Janičce se však podařilo víc, než jen získat společenskou prestiž. Dokázala si doktora ochočit, vycvičit, podmanit. Poslouchal jí na slovo. Lubomír to považoval za důkaz téze, že vyšší IQ nemusí nutně vést k životní převaze. Prodavačka Janička dokázala svou průměrnou inteligencí založenou na instinktivní intuici RNDr. Maška naprosto převálcovat. Stačilo si vzít na sebe něco dráždivého nebo vůbec nic a Lubomír byl ztracen.
"Vynes koš." Přísně zavelela paní Mašková.
"Všechno je neustále na mně. Děti, domácnost, práce. Neumíš si představit, co to je, stát celý den v krámu. Jiné ženské jsou doma, manželé podnikají. V tom tvém slavném výzkumáku nám vyděláš leda tak na nájem. Kdyby mě rodiče nesponzorovali, umřeme hlady." Chrlila nespokojená manželka a Mašek cítil tíhu finančních okovů. Žena měla pravdu. Bez tchánových peněz by se nemohl věnovat svému nelukrativnímu oboru. Tři děti musí někdo živit. Odevzdaně se chopil koše a vydal se za každodenní povinností.

Osvětlené hmyzárium rozdělené na pět mikrobytečků pulsovalo životem. Lesklí brouci s dlouhými, členitými tykadly běhali po přiděleném teritoriu a neustále se občerstvovali. Olizovali zálibně připravenou dřevitou mízu. Dvěma párům se už z vajíček vylíhly tlusté larvy a živočišně se cpaly měkkým ztrouchnivělým dřevem. Lubomír si starostlivě obhlížel své svěřence. Došel až k páté dvojici. Zkrabatil čelo. Čím to jen může být? Bětuška na jedné straně, Bedříšek na druhé. Je to vůbec pár? Mašek zkontroloval pohlavní znaky, všechno v pořádku. Tesaříci přijímali potravu, leskli se, chorobou netrpěli, tak proč se nemnoží? Uvařil si kávu a sedl si před sklo. Bětuška si právě vykračovala šesti štíhlýma nožkama kolem Bedříška se svůdnou frivolností. Instinktivně lákala samečka. Bedříšek netečně přihlížel. Lubomír pocítil záblesk poznání. Začínal tušit pravdu. Vzal sexuálně apatického samečka a odnesl ho na chemický scaner. V poledne už měl jasno. Neschopnost přijímat feromony.
"Chudák." Pomyslel si Lubomír a s požitkem vzpomínal na rozdychtěnou večerní Janičku.