Šťastný konec

Byl pohledný a chytrý. Vysoký a urostlý s tmavými vlasy, hnědýma očima a tím nejmilejším úsměvem, který kdy viděla. A ona se do něj zamilovala. A protože ona byla hezká a chytrá a měla ten nejmilejší úsměv, který kdy viděl, taky se do ní zamiloval. Svatba byla o dva týdny později. Byl by to hezký příběh. Milovali jeden druhého a žili šťastně až do smrti. Byl by to hezký příběh. Ale ve skutečném životě se takové příběhy nestávají. Však víte…bez problémů a překážek. Ve skutečném životě se tito dva lidé setkají a ona se zamiluje do něj a on se zamiluje do ní. Ale on je ženatý. Má dítě nebo dvě. Nebo jsou jejich otcové obchodní konkurenti. Oba jsou chytří, tak se rozejdou, najdou si někoho jiného a žijí šťastně až do smrti. Konec příběhu. Ale to není případ mého příběhu. Moji dva lidé, on a ona, se setkají. Zamilují se. Vědí, že to není správné, ale bojují. O život s láskou.

Pamatujete si na Romea a Julii? Samozřejmě, že ano. Jejich láska byla hluboká a posvátná. Ale zemřeli. Myslíte, že kdyby Romeo a Julie přežili, milovali by jeden druhého navěky? Umíte si představit starého Romea s artritidou a starou Julii, která nepozná vlastní děti? Jistě, že ne. Není to jejich život. Oni neměli být šťastní. Nikdy. Ale tihle dva lidé v mém příběhu, oni by měli…ale nejsou. Byli by šťastní, kdybych je nechala? Zkusíme to?

Setkali se v kostele. On byl katolík. Ona byla turista. On byl přítel kněze. Ona byla jeho neteř. Bylo mu 42 let. Jí bylo 18 let. On učil. Ona studovala. On byl pohledný a chytrý. Ona byla hezká a chytrá. On měl manželku, ona snoubence. A přesto se zamilovali. Přesně jako v těch knihách vázaných v červené kůži. Setkávali se třikrát týdně. V jeho kabinetě, v restauracích, v motelech…po tři roky. Potom začala naléhat, aby se rozvedl. Rozešla se se svým snoubencem. Kvůli němu. Ale on nechtěl. Měl strach, že zůstane sám. Kdyby opustil svojí ženu, stal by závislým na svojí milence. A kdyby se s ním rozešla, zůstal by sám. Nikdo nechce být sám. V tom to je. Ať lidé tvrdí cokoli, nikdy nechtějí zůstat sami a opuštění. V tom to je. Zůstal se svojí manželkou. Chtěl zůstat i se svojí mladou milenkou. Ale ona už nechtěla čekat. A milovali jeden druhého, ale neměli sílu bojovat. On byl zbabělý, ona netrpělivá.

Já vím. To není dobrý konec. Chcete dobrý konec? Chcete být dojatí? V pořádku. Řeknu vám, jak to skončilo. Opustil ji. Chtěla odjet pryč ze země. Aby zapomněla. Ale on prozřel. Zjistil, že doopravdy miluje jen ji. Naskočil do svého auta a vydal se ji hledat. Našel ji téměř dvě stě mil od jejich města. Ale našel. V tom to je. Řekl jí, že ji miluje. Oba byli šťastní a chtěli se vrátit domů. Společně… potom mu řekla, že čeká dítě. Myslel, že se radostí zblázní.

Na cestě domů, společně, měli autonehodu. Zemřeli na místě. Společně. Doktoři řekli, že nic necítili. Ani jeden z nich. Zemřeli na místě. Šťastní. Zamilovaní. Spolu. Zemřeli v nejlepším okamžiku jejich životů. To je ono. V tom to je. V tom je to kouzlo, kterým Romeo a Julie očarovávali miliony čtenářů po celá staletí…v nejlepším přestat…