Život je boj

Život je boj

Anotace: Kdo si mne někdy přečetl, tak ví, že tady se uměleckého dojmu nedočká. Prostě jsem se optřebovala zase jednou svěřit "papíru" se svou depresí, s událostmi posledních dní. Takže se omlouvám těm, kteří mysleli, že tentokrát vyplodím něco hodnotného. Pardon

Tak tu zase jednou sedím a brečím si do počítače. Včera jsem měla perný den. Nejdřív jsem zjistila, že díky otci opět dlužíme neuvěřitelnou částku, kterou bude muset zaplatit mamka z toho mála, co jí ještě zbylo. Což je už tak dost hrozný, když vezmu v úvahu, že máma tady jediná vydělává, a skutečně nebere závratné sumy peněz. Já studuju vysokou a zatím mě nikde nechtěli při škole zaměstnat. Chtěla jsem se uklidnit procházkou, ale potkala jsem kamaráda co s ním tak trochu prožívám něco víc, abych se dozvěděla, že někdo byl tak velice laskav, a tuto skutečnost předhodil jeho ženě. Já vím, co jsem taky mohla čekat. Jasně že se to musela dozvědět, ale věřte mi, já jsem jim nechtěla nikdy ublížit. Ano jsem špatný člověk, ale nikdo z nás si svůj život nemůžeme nalinkovat. Stalo se to náhle, prudce, ale nenápadně. Snažili jsme se, aby na to nikdo nikdy nepřišel. Ani jsme se nescházeli často. Byly to tajné ukradené hezké chvilky, kde nás nikdo nemohl vidět a tím pádem udat. No a přeci. Přeci se našel někdo, kdo byl tak dychtivý vyzradit senzaci a zničil tím život hned několika lidem. Pyšná na to rozhodně nejsem, ale bude mě to bolet i za ně. Opravdu jsem nechtěla ublížit. Teď jsem ale ztratila nejbližšího člověka, vůbec ne tím, že přijdu o chvilku slasti..ztratila jsem věrného přítele, který tady byl a poslouchal mne, když jsem měla problém. Ano, mám jiné přátele, ale tohle bylo něco víc. Pohřbil to jeden závistivec, který měl touhu pochlubit se světu a způsobil tolik bolesti. Ptám se, co jsem udělala komu tak zlého, že se mi takhle odvděčil? Ano svedla jsem muže jiné ženy, ale byli jsme na to dva. Jenomže díky tomu "hodnému člověku" teď trpíme minimálně tři. Nikdy to nemělo dojít tak daleko. Bojím se, že teď to na mě pozná každý na ulici, že mám na čele cejch a už nikdy se ho nezbavím. Ne nadarmo se říká, že když se daří, tak se daří. Všechny problémy se na mě sesypaly a zavalily mne jako lavina. Jo můžu si za to sama, ale pořád je tu to kdyby.. Kdyby nic neříkal.. Nic by se nestalo. Život by plynul dál ve svých líných kolejích. Ale... asi by byl nudný.
Autor tynunka86, 29.11.2008
Přečteno 353x
Tipy 1
Poslední tipující: něžnost-sama
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

chce se mi brečet... život je ten největší spisovatel, i když mnohdy až neskutečně škodolibej...

23.02.2009 11:21:00 | Tony 1

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel