Jak mě kapr nechal na holičkách

Vzpomínám si, že když jsem byl dítě, chodíval jsem s dědečkem před vánocemi kupovat kapra. Ten potom plaval dva dny ve vaně a dědeček ho před štědrým dnem přišel zabít a vykuchat. Asi v mých deseti letech jsem to pod jeho vedením poprvé zkusil sám a od těch dob připravím každý rok o život jednoho kapra. Je to jedna z mých vánočních tradic, že si rybu nikdy nenechám zabít od prodejce. Vzpomínky na toto dětské kapří dobrodružství mě automaticky přivedly k tomu, že jsem svému Kubíkovi začal od nejranějšího věku připravovat stejný scénář předvánočních příprav. A nezmýlil jsem se! Kluk je rok co rok nadšený, že jde kupovat kapra, který bude plavat ve vaně. Jenže kapr z vany zmizí a Kubovi bylo třeba vysvětlit kam. Tak jsem mu v jeho dvou letech pověděl, že uplave v noci do řeky. Chlapec vysvětlení akceptoval a já měl na chvíli po problému. Čas však nikdo nezastaví. Už za rok Kubík řešil, kudy se ryba dostane z koupelny do řeky. Řekl jsem mu, že vytáhne zátku a s odtékající vodou zmizí v kanalizaci, která končí ve Svratce. Uvěřil, ale příští rok jej zajímalo, jak se kapr vleze do tak úzké výpusti. Odpověď zněla, že je to kapr vánoční, tudíž zná kouzlo, kterým se ztenčí, aby mohl uplavat.
Dnes je Kubíkovi pět let a já jsem stále nenašel odvahu, abych mu řekl pravdu, jak to s kaprem dopadne. Vím, že už to nemá smysl, udržovat ho v tom milosrdném bludu, ale nějak se mi do toho nechce.
I letos jsme byli koupit dalšího kouzelného kapra, přinesli ho domů a dali do vany plné vody. Jenže kapr se ne a ne narovnat. Ležel na boku, sem tam otevřel pusu a žábra, ale života v něm bylo pramálo. Řek jsem si, že všechno zlé je k něčemu dobré a začal jsem vysvětlovat Kubovi, že kapr má málo vzduchu, špatně se mu dýchá a mohl by umřít ve velkém trápení, což by ho bolelo. Když ho ale klepnu paličkou do hlavy, nebude o ničem vědět a hlavu potom uříznu. Kapr bude k jídlu a všechno bude v pořádku.
Kubíkova reakce byla pro mě neuvěřitelná:
„Tati, ten kapr se chystá k smrti, museli bychom ho vyhodit a smrděl by v popelnici, tak ho musíme zabít,“ řekl.
Bral to s takovou samozřejmostí a pochopením, že mě to až dojalo. Dokonce trval na tom, že se bude dívat, jak se ryba připraví o život. Já jsem byl rád, že mi náhoda připravila půdu k tomu, aby Kubík pochopil, že vánoční kapr je určen ke snězení, a tudíž není nic smutného na tom, že se musí zabít a nabrousil jsem nůž.
Osud tomu však ještě nechtěl, nechal mě v tom. Když jsem přišel do koupelny, abych kapra odnesl na jeho poslední cestu, plaval vzpřímeně a o den si prodloužil život.
A tak mě vánoční kapr poučil, že člověk si musí všechno vyzobat sám.