Já to (ne)překousnu!!!

„Vsadíš se?“
„Ne, vždyť já to nechci udělat!“ Odhodila jsem to kluzké, růžové tělíčko zpátky do trávy.
„No, tak,“ pobízí mě, „nebuď baba, vždyť to není tak hrozný, je to jako kdybys kousla do bonbónu!“
„Fůůůůj, ty jsi nechutnej!“ Pohlédnu na něj s odporem.
„Já věděl, že jsi srab, už když jsem říkal ze začátku, že to nedokážeš udělat tak jsem to věděl, protože jsi jen holka!“
„Pfff, možná že jsme jen holka, ale nejsem prase jako ty!“ On si mě po téhle větě jen tak letmo prohlédne, a se zlomyslným úšklebkem odchází. Sakra, teď to o mě řekne všem, že jsme srab a všichni se mi budou smát, ne to teda ne!!! Zatnu zuby a zavolám: „Počkej!“
Otočí se a vrací se zpět.
„Takže sis to rozmyslela?!“
„Jo!“řeknu rozhodně. „ O co se teda vsadíme?“ Tentokrát vím, že to dokážu!
„Dobře… hm… tak co třeba o nanuk a pytlík bonbónu?“ zkouší stejný trik jako vždy, pomyslím si, ale dnes mi jde spíš o čest, a tak si plácnu, že ta sázka platí.
Zvednu tedy opět to růžové, kluzké, zmítající se tělíčko z trávy, zavřu oči a kousnu, chutná to hrozně, ale dokázala jsem to, ano jsem vítěz, tenhle pocit mě hřeje ještě dlouho na prsou, když vidím jeho překvapený výraz…
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
„Ano tady to bylo, vzpomínám si, pamatuješ se taky?“
„ No jasně, jak bych mohl zapomenout na tvůj výraz, to se totiž nedá!“ Obejme mě.
„Je to už dávno, myslím deset let, že jo?“ Otočím se na něj a v tu chvíli v něm vidím zase toho škodolibého kluka jako tehdy, napoví mi to jeho výraz ve tváři.
„Zvládla bys to znovu,“ směje se, „překousneš ji znovu?“
„Vsadíš se, že jo, zase prohraješ!“ Oba se v tu chvíli dáme do neutišitelného smíchu.