Pianistka

Představte si ženu, co sedí u piána. Má dlouhé hnědé vlasy, skoro jí dosáhnou až na zadek. Ale nedotknou se, jen tak naznačují. Ten zadek je nahý. Sedí zády a pokojem se line melodie, je předzvěstí Vánoc. Chvějete se a dělá se Vám zvláštně, vlastně ani nevíte proč. Taky jste skoro nazí, zůstaly Vám jen ty ponožky. Žena působí étericky, jakoby ani do pokoje nepatřila. Vidíte barvy, které se mísí tak rychle, jako její prsty přecházejí po klávesách.
Přesně takový obraz má teď před sebou on. Leží a poslouchá. Slyší ve zdech tu ozvěnu tónů, co už se nějakou dobu neozývají. Pomalu se posadí na kraj postele a prohrábne si havraní vlasy.Je zpocený a celkem nespokojený. Nic víc. Jen další kšeft. Obleče si kalhoty a vydá se k ní. Hlavu jí vezme do dlaní a položí na klávesnici piána. Ještě je horká. Sundá tlumič z pušky a odchází. Naposledy se otáčí. Krev teprve začala odkapávat ze židle na zem..