Neštěstí s trochou alkoholu

Jednoho deštivého večera se ztemnělou prázdnou ulicí pomalým krokem vrací domů mladá dívka, Klára. Její vlasy sepnuté v culíku jí splývají přes rameno. Jde sama ulicí a přemýšlí o svém neštěstí. Je totiž opuštěná. Má sice rodinu,ale chybí jí jedna z nejdůležitějších věcí v životě, přátelství a láska. Nebývala vždycky sama, měla kolem sebe několik přátel,ti se však ztratili jako voda v dlaních a zanechali po sobě jen prázdno. Když někdo potřeboval pomoc podala ochotně svou vlídnou ruku, ale k jejímu neštěstí jí to nebylo nijak opláceno. Topila se ve světě osamění a nebyl nikdo, kdo by ji pomohl před utonutím a zachránil ji. Obyčejně jemné svěží ruce zvlhly deštěm a slzami kanoucími po její tváři. Slzami, které způsobily, že téměř neviděla na cestu. Vnímá všechno,co cítí. Déšť, pocity a hlavně ticho. To ticho co ji obklopuje ze všech stran jindy rušného města.
Zvuk deště najednou přebije neznámý hlas: ,,Proč jsi tu tak sama?“ Zvedne své uplakané oči a hledá odkud se vzal ten hlas. Přímo před ní stojí tmavovlasý mladík, kterého si pamatuje z dětských her, a dívá se na ni svýma upřímnýma hlubokýma očima. Jmenuje se Vojta. Chvíli přemýšlí co odpovědět: ,,Protože nemám s kým bych byla.“ - ,,A můžu jít kousek s Tebou?“ - Místo odpovědi lehce pokývla hlavou. ,,A kam vlastně se mnou chceš jít?“ zeptala se tiše. - ,,Kamkoli, dlouho jsme se neviděli a mohli bychom si popovídat. Uplynulo už hodně času od dob,kdy jsme si spolu hráli.“ Na Klářině tváři se zatřpytěl úsměv a v očích měla radost. Ucítila něco co dlouho nepoznala, hřejivý pocit u srdce. Déšť náhle ustal. Procházeli se spolu úzkými uličkami, vzhlíželi k nebi a vzpomínali na své dětství a na hry,které spolu kdysi hrávali. Bavili se moc dobře, až tak, že se hodně ochladilo a Kláře začala být zima. Vojta si okamžitě sundal bundu a zabalil do ni Kláru. Ta sice odmítala, že bude Vojta mrznout,ale nedal si říct. Byla v těchto chvílích opravdu šťastná. Po delší době byla velká zima i Vojtovi, a tak se rozhodli jít do pasáže poblíž jejich domovů. Bydleli totiž několik metrů od sebe. Povídali si hodiny a hodiny, nebýt velké únavy,která je donutila k rozloučení, povídali by si celou noc. Vojta doprovodil Kláru domů a šli oba spát.
Druhý den odpoledne čekal Vojta na Kláru u nich před domem. Sešli se pár hodin po poledni a nenapadlo je nic lepšího než, že se půjdou projít a budou pokračovat tam,kde včera skončili. Nikdy se nenudili. Pořád bylo o čem povídat. Nic jim nechybělo měli se navzájem a tvořili dokonale sehraný tým.
Když se vraceli domů ze své páté schůzky, vzal Vojta Kláru něžně za ruku a
povídá: ,,Víš, Klárko, já bych ti chtěl něco říct. Já jsem s tebou moc šťastnej a chtěl bych, aby ty naše schůzky nebyly jenom kamarádské. Mám tě totiž moc…“ zbytek nestihl už doříct,protože ho Klára umlčela polibkem. ,,Rád,“ vydechnul Vojta a cítil teplo rozprostírající se kolem srdce. - ,,Taky jsem s tebou moc ráda a vždycky se těším, až tě zase uvidím. Když jdu po ulici, rozhlížím se kolem sebe a vidím tě všude,kam se podívám. Jsi pořád se mnou, protože tě nosím ve svém srdci, a chci ti být nablízku.“ Pak se dlouho objímali a zakončili to celé políbením. Byl to polibek z opravdové lásky. Scházeli se každý den a jejich láska vzkvétala. Vojta přišel s krabičkou v ruce a povídá: ,,Klárko, přinesl jsem ti něco, abys věděla jak moc tě mám rád.“ Klára ani nedýchala otevřela krabičku a v ní se třpytěl nádherný prstýnek ozdobený malým bílým kamínkem. ,, Děkuju ti moc. Je krásný, moc se mi líbí a dokonce mi i sedí. Moc to pro mě znamená, tak jako ty,“ řekla rozpačitě Klára a dala Vojtovi polibek.
Druhý den se spolu do Prahy na představení divadelní hry Williama Shakespeara, Romeo a Julie. Se zalíbením sledovali drama až do úplného konce, který mnoho diváků oplakalo. Cestou domů si vyprávěli zážitky ze známé tragédie,která se oběma líbila.
Náhle před sebou spatřili světla auta jedoucího v protisměru. Vojta rychle strhl volant,ale nemohl se už blížícímu autu vyhnout. Zapískali brzdy a pak bylo ticho. Stala se dopravní nehoda. Za malou chvíli jelo kolem auto, vystoupila z něj žena a pozorovala neštěstí. Rychle zavolala policii a záchranku. To druhé auto, co zavinilo nehodu, řídil opilý mladík,který jel se svým kamarádem do baru za svou dívkou. Ale udělal největší Chybu,kterou mohl, sedl si za volant, když byl už trochu opilý. Klára ani Vojta nepřežili. Byli na místě mrtví. Jediný člověk,který nehodu přežil,byl mladík,který to celé způsobil. Celý život už bude muset žít s vědomím,že připravil o život dva mladé milující se lidi.