Mrcha

Hraje hudba. Tlukot mého srdce se zcela ztotožnil s rytmem písně, který se pomalu vpíjí do mého nitra. Nitra mého těla. Začínám se pohybovat. Opatrně, ale přitom stále svůj toužebný zrak upírám na něj. On zase na mě. Jako pod vlivem se svíjím a kolem mě se uzavírá kruh. Kolem mě a jeho. Ostatní se smějí, tancují a nenápadně mě pozorují. Oni už vědí, co je to za hru. O co tady vlastně jde.
Znají mě.
On se stále dívá a svýma tmavě modrýma očima propaluje všechny překážky mezi námi. Usměju se. Jeho se ruce mě opatrně chytí za boky, jako by hořely a on se nechtěl spálit. Mlsně se olíznu a obtočím mu ruce kolem krku, jako had svou kořist. Ještě nic neví. Ach, jak se mi líbí ten nevinný úsměv dítěte o Vánocích. Ty rozzářené oči a natěšené rty. Vychutnám si ten jedinečný okamžik jejich bolesti.
Pomalu se o něj otírám, a se sladkým úsměvem pozoruju jeho reakci. Náhle se rytmus změní, tancujeme rychle, adrenalin mi koluje v žilách a srdce tluče takovou rychlostí.. Cítím jeho zrychlený dech na své šíji a tělem mi projede husí kůže. Bojím se a přitom mě to šíleně baví. Ano, jsem jako Šílená!
"Pojď" usyknu do jeho ouška a jdeme na zahradu. Každý se po nás dívá. Někdo se usmívá a někdo jen nevěřícně kroutí hlavou. Vím na co myslí. Dostala ho.
Na tváři se mi rozlije vítězný úsměv, když mě za svitu tichého měsíce vášnivě políbí. Vím, že nechce čekat. A to je dobře. Já taky ne!
Když na trávě za domem splyneme, a po té usne, vstanu a nahá se dívám na další ulovenou kořist. Na další oběť topící se v slzách. Ve svých slzách. Opláchnu se a zase jsem "nevinná". Nemrzí mě to, stejně jako mě to nemrzelo nikdy. Je JEN JEDEN Z MNOHA. Nic mimořádného...
Nula.

Jsem mrcha.
A baví mě BÝT MRCHA.

/dávejte si p o z o r !/