Špatné rozhodnutí.

Narozením život začíná.Když jsem se narodila já, měla jsem krásné dětství.To nejduležitější je mít spokojenou milující rodinu.Já takovou mám. Vždycky mě vychovávali v tom nejlepšim duchu. Jsem slušná dívka.Nekouřim, nepiju a jsem vzorná studentka. Ale občas i ta nejslušnější dívka šlápne vedle.

Sedím v koupelně na podlaze, dívám se na hodinky a celá se chvěji. Sakra jak dlouho ještě mám čekat. Tak jednou se přece na to musim podívat.Kouknu a.... "Sakra jak sem mohla bejt tak blbá.Všechno je v háji.Jak jsem se jen mohla nechat učarovat jeho modrýma očima." Je to tak.Ten těhotenský test je POZITIVNÍ.

Nevim jak dlouho jsem na té studené podlaze ležela a brečela. V hlavě se mi mísily myšlenky z té noci a najednou jsem si začala uvědomovat, že musím přemýšlet co bude dál. Je mi teprve 18 let. Studuji svou vysněnou školu a možná ze mě bude jednou budoucí právnička.Ne nebude s dítětem na krku ne. Vždyt mám celý život před sebou. Došlo mi, že nesmím přemýšlet, ale musim začít jednat.

Druhý den, jsem zašla ke svému gynekologovi."Gratuluji vám maminko, opravdu čekáte miminko." On to řekl, jako by to bylo to nejlepší co mě mohlo v životě potkat. Když sem odešla z ordinace, okamžitě jsem se pozvracela do nejbližšího záhonku. Lidé jdoucí okolo na mě koukali s opovržením. Já vim ten záhonek za to nemůže, ale to mám zvracet na chodník mezi vás nebo co? At na mě přestanou civět prosím. Příde mi jako by to každý na mě viděl. Já vim co si ty pitomá holka udělala. Ted si v tom a máš to. Nene to si neřikají, ale co si asi myslí?
Ted to musim říct budoucímu tatínkovi. Jak se todle ale řiká? Něco jako: "Ahoj Tome, víš jak sme si tehdy tu noc užili?Mno tak si zplodil dítě. Máš radost? Ted budeme jedna velká štastná rodinka..." Tak takhle ne.

Když sem přišla na rampu, Tom už tam seděl.A zase ty jeho krásný modrý oči.Dívají se přímo na mě, jeho ústa se stáčí do sladkého úsměvu a už běží ke mě. "Ahoj Kiki" pozdravil svým krásným hlasem a líbnul mě na tvář. "Dlouho sem tě neviděl, snad od té naší noci. Já jen chtěl sem ti říct, že to bylo krásný a kdyby si někdy chtěla, můžem dát repete hm? Copak je s tebou? si bílá jak stěna.Je ti dobře?" zeptal se tak blbě, až sem se musela ušklíbnout. V tu chvíli jsem měla v puse tak vyschlo, že jsem se jako malá holka zmohla jen na slzy. "Víš tu noc, to bylo hezký, ale...Prostě se stalo něco s čim asi ani jeden z nás nepočítal.Víš já sem těhotná." Tak a je to venku. Nebylo to tak těžký, můžu říct že semi i trochu ulevilo, ale to ulevení po pár sekundách skončilo...

Utíkám v dešti a ani nevim kam.Prostě jen běžim a zase brečim jako ta malá holka. V hlavě mám prázdno.Až když si sednu na lavičku, vše se mi vrací.Tom mě vypakoval s odpovědí: "S timdle za mnou nelez. Toho haranta sis mohla upíchnout s kymkoli a na mě to nehodíš. Já si od náký rozhodnožky nenechám zkazit život." To bylo všechno, pak se otočil a šel si zase za svoji pobavenou partičkou.To že s prvnim klukem sem vyspala v 17 a on byl druhej a zatim poslední sem říct bohužel nestihla...

Ležim na posteli a právě se mě chystají odvézt na sál a toho malého tvorečka ze mě dostat.Mamka mě drží za ruku a stále se mě ptá zda si to nerozmyslim, že bychom to zvládli.Tatka radši nepřišel.Ležim, koukám do stropu a nic nemyslim. Jen na to, že za pár minut to budu mít za sebou...

Je to celkem tři měsíce, co jsem se nechala připravit o své miminko. Stala se ze mě holka posedlá dětmi. Léčí mě specializovaný doktor. Rodiče si se mnou nevědí rady a já? Školy sem nechala a ani nevycházim z domu. Jednou sem napadla paní a kradla jí její kočárek. chtěla jsem si to malý miminko vzít domů a starat se o něj. Ted když je pozdě sem posedlá dítětem.Bohužel díky zákroku už děti mít už nemůžu. Otec se mnou nemluví, jen občas prohodí že sem blázen.Matka na demnou pláče a já?Pletu a vyrábim si věci na miminko. Já jednou dítě mít prostě budu.Za kažkou cenu!!!