Tančila a hvězdy opatrně padaly kolem ní

Tančila a hvězdy opatrně padaly kolem ní… hrála si a já se neodvažovala dýchat, abych jí nezastrašila. Bylo tak těžké znovu jí najít.
Točila se dokolečka a chytala rukama vločky sněhu a obdivovala jejich dokonalost, dokud se jí nerozplynuly v jejích dlaních. A její smích a zářící oči, které patřily tomu dítěti, které jsem kdysi znala.
Bylo šťastné – já byla šťastná. Byla sem malá a neměla jiné starosti, než běhat za vločkami a věznit je a žasnout nad jejich krásou, jedinečností. Věřila jsem, když si jí chytnu, stejná se v nebi narodí a pak jednou bude padat na zem a chytne si jí někdo další a udělá mu stejnou radost jako mě…
Sny a bláznění z maličkostí… jak jen miluju tu malou holku uvnitř mě, jak moc mě těší chovat se podle ní a zapomenout na svět. Užívat si každičké chvíle, jako jedné nezapomenutelné vločky, která i když roztaje, přinese kapičku pravého štěstí.

Už se netočí a nesměje se. Spokojeně stojí na místě osvětlené lampou a nechává vločky pokojně padat do jejích vlasů. Věří, že v noci jí pošlou ty krásný sny, v kterých se ztratí.