Oběť šikany

Toby vešel do třídy těsně po zvonění. Vždycky chodil takhle pozdě, protože se bál ostatních spolužáků. Díval se do země a soustředil se jenom na cestu ke své lavici. Musel projít kolem lidí, co ho nenávidí a dokonce přišla i jedna rána do zad a kdejaké urážlivé poznámky. Nevšímal si toho a dál pokračoval v cestě.
Sedl si, vytáhl si věci a čekal až příjde učitelka. Najednou k němu přiletěl kus pomačkaného papíru. Rozbalil ho a byl tam velký černý nápis ,,CHCÍPNI“. Podíval se směrem odkud to přiletělo, pomačkal to, odhodil pryč a dál se věnoval jediné věci – čekání. Takhle to bylo pořád. Doma se bál školy a ve škole přestávek. V hodinách měl větší klid, i když se pořádně nemohl soustředit. Ale někdy mu nedali pokoj ani v hodině. Chodili mu různé výhružné a výsměvné dopisy a kdeco po něm házely.
O přestávce šel na záchod. Na chodbě bylo hodně lidí, tak si ani nevšiml, že jdou za ním tři jeho agresoři s úmyslem mu něco udělat. Otevřel dveře a jeden z nich do něj strčil tak prudce, že spadl na zem. Nikdo jiný tam nebyl. Jenom on a ti kluci. Vůdce party ho kopl do břicha. Toby zůstal ležet zkroucený na zemy
a slyšel jenom tekoucí vodu z kohoutku. Potom ho zvedli ze země
a zeptali se ho:,,Hele Toby jak dlouho vydržíš pod vodou?“ Než se stačil vzpamatovat ponořili mu hlavu do vody a drželi ho tam. Chvíli se to dalo vydržet, ale pak mu začal docházet vzduch. Snažil se dostat hlevu hlavu ven z vody, nešlo to. Drželi ho pevně. Za chvíli ho vytáhli. Zhluboka se nadechl, dostal pěstí do obličeje a znova ležel na zemy. Agresoři ho zavřeli do kabinky a odešli. Toby se ještě rozdýchával a seděl v kabince opřený o zeď. Začalo zvonit, ale nevšímal si toho. Do třídy došel o pět minut později. Samozřejmě mu učitelka nadala. Slyšel od spolužáků škodolibý smích a různé urážky. Sedl si do lavice a nebyl schopný dávat pozor. V hlavě se mu toho tolik honilo. Nevěděl co má dělat. ,Mám to říct? Ale komu? Nikdo by mi nevěřil. Nenechám to jen tak. Dneska s tím skončím. Skončím se vším. S celým mým životem.´