Lovkyně duší

...studentka lékařské fakulty byla vcelku obyčejný člověk, dokud nepřišel víkend. To si vždy vzala přes rameno častým nošením ošoupanou brašnu a šla lovit snímky. Fotografie přírody i lidí. Ano, lidí, kterým brala duši, jak věří indiáni, a ostatně i jiné primitivní kmeny po celém světě. Musela se trochu usmívat nad tím, že ona si nikdy svou duši vzít nenechá. Proto se taky stala lovcem.
Z kapsy bundy, šité na mnohem většího člověka, vytáhla starý baret po dědečkovi. Děda na něj byl patřičně hrdý. O nedělích si vždycky brával perfektně naleštěnou hůl a právě tenhle baret, který si švihácky posadil na hlavu, a promenoval se po městě. Člověk by řekl, že za ta léta musel mít své cestičky vyšlapané. On opravdu nikdy nevybočil ze své trasy. Hezky dolů ulicí k nábřeží, potom přes most na nejfrekventovanější ulice. A nakonec přes most a nábřeží zpátky. Byla na něj pyšná. Na dědu i baret. Ten nosívala skoro pořád, když lovila.
Tentokrát měla namířeno k několik kilometrů vzdáleným vodopádům, jež by měly být podle chladných teplot zamrzlé. Ale jen co došla na stezku vedoucí k nim, nebe se potáhlo nikde nekončícími oblaky. I přes všemožné snažení se jí podařilo sotva pár snímků. A tak se zimou prokřehlá a trochu podrážděná z nevydařeného a tím promarněného dne vracela.
Jako obvykle zašla do kavárny, kde se pravidelně scházela s jedním starým známým, aby mu ukázala fotky. Ale věděla, že nepřijde...už nikdy. Přesto si na chvilku sedla a objednala si irskou kávu. Jen tak, aby si spravila náladu. Nebo ten den úplně zazdila.
Posedávala na pohodlné židli a přemýšlela, k čemu to vlastně všechno je. Fotografuje, a to celkem dobře, ale k čemu to je, když nemůže své dílo nikde ukázat? Vždyť jí k tomu ještě nikdo nedal příležitost! A ona se tak snažila. A škola...všichni si o ní myslí, že je blázen. Že k takovému člověku nebude nikdo chodit, ani kdyby byl sebelepší doktor. Taky by se mohli přestat chovat jako malí a sžít se s tím, že už jsou dospělí. A ona se jen snaží být jiná...
Z úvah jí vytrhlo poklepání na rameno. „Slečno, můžu si prohlédnou vaše fotky?“
Byl to pán s leštěnou hůlkou a starým baretem.