Pospíchej pomalu

Kapky potu mu z čela stékaly ve slaném proudu jedna za druhou. Hlavu měl od zuřivého běhu rozpálenou tak, že přes neuvěřitelně hlasité bubnování tepů nebyl schopný rozeznávat zvuky z okolních rušných ulic. Posedlý touhou zmocnit se své vysněné kořisti, po které tak dlouho upřímně toužil, nedokázal myslet na nic jiného. A ani nechtěl.

„Do prdele“ uteklo mu z jinak velmi rozvážných úst cestou domů. Zrovna si totiž uvědomil svůj velký omyl a neodpustitelnou chybu. Tolik se soustředil na dosažení svého cíle, až měl otupělé smysly a vnímavost. Jak jinak by mohl jeho pozornosti utéct, když ho měl přímo před očima? A to stál jen pár kroků od něj. Stačilo natáhnout ruku a mohl se ho dokonce dotknout! Takhle kolem něj jen nevšímavě prošel s tím, že to není on. Zatímco už s ním mohl pěkně tancovat, podrobit ho výzkumu a pak si jej předělat k obrazu svému, teď se musel jako blázen hnát zpět na místo, kde jej tak neuvážlivě zanechal.

Zatím necháme hrdinu našeho vyprávění utíkat a něco málo si o něm pěkně v klidu u kafíčka povíme. Jo, tak to je celý on. Touží mít všechno přesně podle svých představ. Zkuste mu odporovat a je schopný Vás rozcupovat už na místě.

„Hele vole, dej si pozor, do koho strkáš“! Náš hrdina nám moc času doopravdy nedal. Vraťme se tedy za ním. Zrovna rozrazil partičku mladých týpků, zahalených do obrovských bund a tmavých kšiltovek. Jeden z nich byl obzvláště naštvaný, neboť jeho zrovna zapálená cigareta spadla na zem. Hnát se za tak rychlým mladým mužem ale nechtěl, proto mu místo pěstí poslal vzduchem pár peprných nadávek a zapálil si cigaretu novou.

V bocích cítil bolestivé píchání, sotva ještě mohl popadnout dech a už nemohl prostě běžet dál. Jeho zuřivá vůle dosáhnout svého zalarmovala již neexistující síly, aby v dálce mohl spatřit objekt, který snad ještě pořád (jak tajně doufal), ukrývá to, co on tolik chtěl získat.

„Ta svině“ poněkud vydechle zařval při pohledu na výlohu, za kterou jeho přítel platil za právě koupený luxusní kabát, který on tolik chtěl. Místo svého vysněného cíle získal to, čemu se u nás mezi lidmi obecně říká infarkt. Skácel se k zemi jako jablko padající Newtonovi ze stromu na hlavu.

„Pusinko utíkej pomalu, ať nedopadneš jako tenhle pán“ pravila s neskonale milým úsměvem mladá maminka svému kloučkovi, co bázlivě cupital pro svůj míček. Blonďáček se před mladým elegánem, válejícím se na špinavé zemi, zaraženě zastavil. Chtěl ho varovat, že bude špinavý a doma mu jeho máma taky určitě vynadá jako vždy ta jeho. Jenže ještě neuměl mluvit. Maminka své dítě vzala za ruku a s kočárkem si to i přes mladíkovo tělo šinula pomalu a jistě vstříc dosažení svého cíle.

„Proboha pupíčku, co se ti stalo?“ zvolal vysoký brunet s velkou taškou z módního butiku, odkud právě vyšel. Jeho radost nad krásným dárkem pro svého přítele k výročí jejich vztahu jej hodně rychle přešla a okamžitě šahal po svém nejnovějším typu mobilního telefonu volat záchrannou službu.

Kafíčko už jsem dopila a musím jít pracovat. Ale rozhodně se zamyslím nad tím, zda to, za čím se ženu, za to doopravdy stojí. A jestli má cenu dosahovat cíle i přes mrtvoly. Hmm, a opravdu mi přítel vráží kudlu do zad, nebo to tak jen vypadá a ve skutečnosti to se mnou myslí dobře? Já už své odpovědi asi znám. A ty?