Už jsi udělala něco opravdu zoufalýho?

„Už jsi někdy udělala něco opravdu zoufalýho“, vyhrkla Radka. Měla už něco upito a oči se jí nebezpečně leskly, když se nakláněla přes stůl směrem k Lindě. Radka s Lindou se sešly zase jednou po práci, prošly pár obchodů, vyzkoušely si spoustu kalhot, pár sukní a nějaký kabáty ve slevě, výhodně obohatily svoje šatníky a udělaly si tak dvojnásobnou radost. Pak malá večeře a pár drinků a radost se najednou vytrácí a brzo bude v háji.
Lindě už alkohol taky dost stoupl do hlavy, když nevzrušeným hlasem a s poněkud přehnanou gestikulací odpovídá:“To záleží na tom, co už je zoufalý a co ještě ne. Ty se mi chceš, Radu, s něčím svěřit?“, uchichtne se . „No, jo, to je fakt,“ přemítá Radka, „kdo je kompetentní to posoudit, co ještě jde a co už ne, někdy vlastně tuším, že jsem trapná, ale nějak si nemůžu pomoc a stejně toho nenechám a nenechám,“ kroutí sama nad sebou hlavou Radka. „Hele, já jednou na základce, v osmičce, byla zabouchlá do našeho fyzikáře,“ nechá se strhnout Linda, dramaticky se odmlčí, ale pak s naléhavostí oživlé vzpomínky musí pokračovat, „strašně jsem se snažila ho zaujmout, přihlásila jsem se do fyzikální olympiády, lezla za ním do kabinetu, postávala před jejich barákem, byl ženatý, ale to bylo vedlejší. Nakonec jsem mu napsala dopis, podepsaný, naštěstí už si nepamatuju, co všechno v něm bylo, ale prostě to muselo být něco, no dovedeš si to představit, Radko?“úpí Linda.
„Jo a víš, co jsem udělala já?“ se stopou hysterie trumfuje Radka. „Jsem jedno ucho,“ pobaveně odtuší Linda a opře se o opěradlo křesílka a nenápadně se rozhlédne po místnosti, ten sympaťák kousek od baru si dál vykládá se svou společnicí. Přišli každý zvlášť a když se vítali, nedali si pusu. Takových věcí si Linda všímá, všechny muže v duchu odhaduje a skrytě sama pro sebe hodnotí, baví ji představovat si příběhy cizích lidí. Ale teď už se zase soustředí na příběh kamarádky.
„Byla jsem včera tak zoufalá, připadala jsem si tak k ničemu, sama, bez chlapa, natož nějaká rýsující se vážná známost, ve věku,kdy bych už měla mít dávno aspoň první dítě, prostě panika a pravděpodobnost, že zrovna teď někdo zazvoní u dveří, aby mi s tím pomohl, případně to se mnou vyřešil ,prostě nulová,“ chrlí ze sebe nemilosrdně Radka. „Řekla jsem si, že jako musím něco udělat, bezodkladně, okamžitě, dokázat si, že jsem žádoucí a že stačí jen kývnout prstem a že budu mít všechno ve svých rukách a že pak už nemusím mít strach, že zůstanu sama.“
Lindě trochu tuhne úsměv, neví co se z tohohle vyvine .„Prostě jsem si určila, že se seberu, zazvoním u souseda a svedu ho a když ne, tak to všechno dopadne blbě, tak prostě do budoucna nemám nárok a můžu si za to sama.“ Linda už trochu lapá po dechu, ale Radka neohroženě pokračuje: „Měla jsem plán, umýt se, upravit, sexy prádýlko, vyzývavý šaty, požádám ho, jestli by na chvíli nezaskočil ke mně, že jako potřebuju s něčím pomoc a pak to na něj vybalím, prostě na rovinu,“ v tu chvíli Radka pohlédne vyčkávavě na Lindu. „Kecáš, Radko, ty prostě kecáš, tohle bys neudělala!“, vyjede na ní Linda, která se představou, že snad ano, začíná potit.
A obě jsou tak zaujaté, že vůbec nevnímají, že sympaťák, co sedí kousek od baru je se svou společnicí sleduje a baví se o nich. Jsou to kolegové z práce a k tomu staří kamarádi, ona je pár let šťastně vdaná, má malý dítě a jemu bude brzo pětatřicet, třebaže je pohledný, chytrý, finančně zajištěný a rád by se ženil, nějak nenachází tu pravou. A o tomhle jeho problému se ostatně celé jejich setkání i spolu baví. Zrovna na požádání líčil, jakou má představu o své nastávající. Jako že intelektuálka, co ji taky baví komiksy, skvěle vaří, je blázen do ježdění na kole a stanování v divoké přírodě, má už dost dělání kariéry a chtěla by mu poskytnout láskyplné rodinné zázemí a aby jí bavil sex a občas by ho taky sváděla a měla postavu asi jako támhleta tmavovláska u stolku u dveří, co zrovna něco tak vehementně líčí té blondýnce. Kolegyně se baví, ale přitom jí dochází, že on to vlastně v podstatě myslí vážně, že má přehnané a přes svou inteligenci vlastně infantilní a sobecké nároky. A že není divu, že je sám. Oba sledují Lindu s Radkou, když ona navrhne: „Hele, když se ti tak líbí, tak běž za ní a přednes jí ty svoje požadavky, třeba se dohodnete, to je tvoje jediná šance, jednat na rovinu, abys předešel oboustranným zklamáním. Jak to, že zrovna ty, do toho nejdeš. Riskuj trochu, Jáchyme,“ hučí do něj pobaveně, „podívej, jestli se ta tvoje vyhlídnutá do minuty zvedne, je to znamení, že to zkusíš!“
Radka právě o dva stolky dál konečně Lindě prozradila, jak to bylo: „No neudělala, ale málem Lindo, málem jo. Já jsem si totiž hodila korunou, víš? Když by padl orel, tak by se soused asi divil, ale hodila jsem pannu. Chápeš to? Tohle provádět, vždyť já už jsem asi na dně, mě z toho vážně hrabe, v práci jsem od rána do večera, teda baví mě to, ale jaký mám osobní život? Proč takhle blbnu?“ Najednou obě téměř vystřízlivějí. Linda stiskne Radce ruku a tiše říká: „Radu, tak to tak neřeš, mě je taky třicettři a s Jirkou zatím nic závaznýho neplánuju, hele obě máme svoji práci a děláme ji dobře a je to přece skvělý pocit, být úspěšná a taky za to ohodnocená, vždyť my máme spoustu možností. Copak ty chceš všeho nechat a jít na mateřskou?“ „Já nevím, nejspíš ne,“ vzdychne si Radka, „možná právě proto, že mám sama v sobě takový rozpor, tak proto je to takový těžký. Jdu na WC a pak už asi zaplatíme, Lindo, ano?“
Radka se pomalu zvedne ze židle a trochu bezradně pátrá po těch správných dveřích, ani si nevšimne Jáchyma, který jí nemotorně zastoupí cestu, načež se tiše omluví a s provinilým úsměvem ji nechává projít. Lindě, sledující starostlivě svou kamarádku to ovšem neujde.