Prosím, tanči Beruško...1

Klap, klap, klap…rozsvítila světlo od sušárny jejich domu. Tajná skrýš, možnost, kterou nechce zahodit, nebo zase jen rebelistické myšlenky? V ruce svírala zrcadlo dostatečně velké, aby v něm byl vidět celý člověk. Opřela ho o zeď. Podívala se na sebe. Krátká bílá minisukýnka, lehký bílý svetřík a…taneční boty. Kolikrát právě tuhle obuv nenáviděla, když měla rozedřené nohy do krve a musela pokračovat. Vždycky ze sebe vydala maximum svých sil, jen aby se o malinkatou píď přiblížila zlepšení a dostala alespoň malý náznak uznání. A to přišlo vždycky tak málo, že hodněkrát ztrácela sílu a chuť pokračovat. Ale nikdy nepřestala. Udělala malý táhlý krok do strany a boky se jí lehce zavlnily. Jak milovala třeba takovou sambu, rumbu. Byla zamilovaná do latinskoamerických tanců. Nikdy by na ně neřekla křivé slovo, jen se jim snažila porozumět. Udělala další krok a další. Cítila, jak se jí rytmus opět dostává pod kůži jako těžká droga. Přivřela oči a představovala si lidi okolo sebe, hlasitou hudbu a plno dalších tanečníků okolo ní jako to vždycky tak bývalo a jen tančila. Po chvíli ucítila na tváři ten známý potůček potu, ale nechtěla přestat…měla novou ,,nit“ zase jí probleskly hlavou kroky nové ještě netančené sestavy a nechtěla se jich jen tak pustit. Tancovala, dokud si je nepamatovala.,,Koukám, že sis stejně našla místo kde vybít Tvou nezkrocenou energii pro tanec.“ Trhla sebou…on ji někdo sledoval a nejspíš celou dobu. Shodou okolností a náhod ve dveřích stál Petr- bývalý taneční partner se kterým byla nejlepší v klubu. ,, Co tady děláš?“ Tajemně se usmál. Nikdy nevěděl o jejích sympatiích k němu a ani mu o nich nikdy nehodlala říct. Byl maličko snědší, černé vlasy a téměř stejně černé oči mu jen žhnuly vybavenými vzpomínkami stejně jako jí. Udělal pár kroků k ní. ,,No, máš stejné chvilky jako já, přišel jsem se na Tebe podívat a tak trochu mám na jazyku malou prosbu.“ Pozvedla zvědavě obočí a pohleděla mu přímo do očí.,,O jakou prosbu se jedná, jestli to teda není tajemství?“ Najednou ji chytil za ruku, otočil a udělal s ní hluboký záklon. Strašně se lekla, ale bylo to to, co věděl, že milovala. Prohnula se v zádech a cítila ty známé pohyby, kdy tanečník musel vyjadřovat absolutní chtíč po vášni.,, Co se takhle vrátit zpátky do klubu? Odešla jsi a nikdo nevěděl proč.“ Vykroutila se mu a poodešla.,, Mělo to své důvody. Škola, zranění kolene to si pamatuješ a tak trošku mě vyštípal trenér.“ Když si na to vzpomněla, tak jí bylo zase smutněji, ale jen sevřela pevně rty.,, Tak jsme mohli jít jinam, vždyť každý říkal, že jsme dobří a mohli jsme jet do Kanady a ukázat, co umíme…mohli jsme tam dostat nabídku na hodiny od nejlepších učitelů.“ Upřímně se zasmála. ,, Petře sám dobře víš, jak bylo těžké dostat vízum…měli jsme šanci jedna ku deseti ani o píď víc a co kdyby to nevyšlo? Tak bychom se plácali po soutěžích sem tam, ale jinak nic.“ Zase se přiblížil téměř k ní. Chytil ji a přitáhl k sobě. Začátek jedné z jejich sestavy -ze samby.,, Zkus to…“ Začala svůdně tančit pomalu okolo něj a vytočila se ven, udělala úklon do strany a vrátili se zase rychle k sobě. Začali se rychlým tempem točit po podlaze, až se zarazili.,, Pořád si to všechno oba pamatujeme co začít tam, kde jsme skončili. Vždyť snad nechceš být zavřená v sušárně a jen vzpomínat Marti…“ Odstrčila ho. ,,Vždycky Ti všechno přišlo tak snadné. Plno věcí si nepamatuju ani já ani Ty a pochybuju, že nás vezme trenér, když jsi taky přestal, protože jsi nechtěl začínat znova od začátku, tak proč teď najednou chceš?!“ Sedl si na židli. To nerada viděla. Nikdy si totiž nesedali pokud tančili.,, Chci něco dělat a navíc se mi stýská Marti…zahodili jsme úspěch kvůli pár nezdarům, ale pořád můžeme pokračovat…prosím..“ Podíval se na ni těma temnýma a teď posmutnělýma očima. Zamrazilo ji po těle. Nikdy nevěděl, že odešla i tak trochu kvůli němu, protože se málokdy držela jen na nitce, aby ho nepolíbila. Zničila by tím všechno. Vždyť kdyby ji měl stejně rád, tak už dávno něco udělal, to jí bylo jasné. Vzdychla. ,,Proč si myslíš, že to má cenu?“ Podíval se jí do očí vyčítavým pohledem. ,, Tenhle rok je zase výběr do Kanady…prosím!“ Zvedl se a přitočil ji k sobě… vedl ruku jen kousíček od její tváře, hrudi, až stanula zpátky vedle těla a vytočil ji zpátky. Přitočil se k ní zezadu a společně se točili…když přišlo jedno z dalších přitočení, tak se jejich tváře přiblížily tak nebezpečně, ale zase se odtrhla a vytočila. Srdce jí bušilo o závod, že ho slyšela a on určitě taky. ,, Prosím rozmysli si to beruško…“ Pohladil ji po tváři a odešel. Beruško…takhle jí vždycky říkal, když v něco strašně doufal a věděl, že spolu to zvládnou.Podívala se zpátky do zrcadla. Pramínek tmavých vlasů jí visel podél tváře a v očích měla zpátky jas. On doufá a ona ví co chce, ale co když se neudrží? Vzala skřipec z vlasů a praštila s ním vztekle do kouta. Cítila, jak jí spadly dlouhé vlasy na ramena. Pročísla je rukama. A co když jen potřebovala, aby jí někdo řekl vrať se?