Nic než láska

Netopýr letí měsíční nocí. Najednou spatří světlo, které vychází z rozsvíceného okna. Posadí se na parapet a spatří stůl, dvě židle, dva hrnky s čajem a muže a ženu. Oba mlčí. Žena se dívá jakoby za muže a muž se dívá do svého hrnku s čajem. Najednou žena promluví, pomalu, smutně. Muž se na ní nedívá a začíná mluvit také. A potom se jejich oči střetnou, hluboký pohled. Žena ucukne pohledem, muž stále mluví. Najednou žena prudce vstane, podívá se na muže, je rozzlobená. Muž také vstane, stojí naproti sobě. Ty dlouhé minuty co takhle stojí nelze ani spočítat. První dotyk, chvějící se rty, objetí. Muž uchopí ženu do náruče a odnese položí jí na postel. Najednou zmizí všechny problémy, neexistuje v tu chvíli čas. Jsou jen oni, Země se přestala otáčet. A potom oba sledují měsíc a netopýr co je pozoroval za oknem tu noc pochopil co je to láska.