Mraveniště

„Položte to tady… Cože? … Hned jsem u vás, tak sakra počkejte! … Ne, sem ne, ty pitomče … To přijde pověsit mezi támhlety vokna, si mě neposlouchal? … Ježišikriste, vždyť to rozbiješ!“
Miriamino kletí, sakramentování, zneužívání božího jména a já nevím, co ještě, se během několika posledních hodin ozývalo čím dál tím častěji. Není divu, dnes je náš velký večer a ona chtěla, aby bylo vše více než vynikající.
Již od začátku jsem jí pomáhala koordinovat tu mravenčí práci. Z pohledu cizího tu to dnes opravdu muselo vypadat jako v obrovském mraveništi. Tento nestranný pozorovatel by si určitě všiml řadových mravenců-nosičů, jak sbírají všemožně kolem cokoliv, co si myslí, že by se jim mohlo hodit, a přenášejí tyto kýžené věci do hlavního sálu. Zdatní jedinci z těchto nosičských jednotek využili svou nadmravenčí sílu a vystačili si bez pomoci ostatních. Většina však patřila mezi ty slabší články kolonie, a tak si museli pomoci skupinově. Ti chytřejší pak využili schopnosti svých nemravenčích kamarádů, tzv. brouků, v jejichž útrobách přenášeli zásoby z jiných koutů lesa přímo do centra dění, bez využití jediné špetky své vlastní tělesné zdatnosti.
A podívej se pořádně, badateli, je tu ještě jedna početnější skupina mravenců, to budou nejspíše dělníci. Ať už přímo z unavených kusadel nosičů, či z místa, kde zůstal ležet ladem, přebírali tito tovaryšové, kterým k dokonalosti chyběla již jen rudá hvězda a oslovení „Čest práci!“, dorazivší inventář a dále ho zpracovávali. Tu jeden vzal pavoučí vlákno, čímsi neznámým obarvené do ruda, začal jej věšet podél celého prostoru a druhý hned k tomu začal připevňovat jakési pro člena hmyzího světa neidentifikovatelné měchýře, nemálo podobné kapkám vody.
Takový milovník přírody musí určitě vědět, že v mraveništi jsou i mravenci-vojáci. Jenže vývoj je vývoj, a tak když se nebylo před kým bránit, vyvinuli se z našich mravenců-vojáků mravenci-manažeři. Dohlížejí tu na to, aby se dostavil cvrček Orchestr i se všema svýma příbuznýma, aby se neopozdila ta mšice Barka se svým lahodným nektarem, aby na nás nezapomnělo sousední mraveniště z parku Makro, atp.
Nad tím vším stojí Miriam, naše mravenčí královna. To ona rozhoduje, které že věci jsou pro nás kýžené a tudíž je mají nosiči dopravit. To na ní je, kam dané pavoučí vlákno a pro člena hmyzího světa neidentifikovatelné měchýře přijdou pověsit. To ona vás zprahne za to, že jste domluvili cvrčka, co chce dvakrát více mšicího nektaru než cvrček z vedlejšího parku.
Ach, už jsem se opět nechala unést svými představami. Myslím, že mi z té biologie už opravdu straší ve věži. Teď už musím tu školu opravdu vypustit z hlavy, teď přece začal náš velký okamžik!
„Vítejte na plese absolventů Madisonské střední!“