Tady někde to začíná

Když mi bylo tuším sedmnáct roků, napsal jsem asi svou první báseň. Byl jsem tehdy přesvědčený, že je dokonalá. Navštívil jsem otcova přítele, profesora angličtiny. Seděli jsme u něj v obýváku a nejsem asi jsme kouřili. On si přečetl mou první báseň . Řekl, že v mém věku píše básně každý, ale že to nevadí. . Prý mě to přejde. Tak jsem přestal básně psát. Poměrně mladý jsem se oženil a potřeba někomu cosi sdělovat jakoby vymizela. To mi vydrželo dost dlouho. Až ke konci manželství, snad pod vlivem situace, snad pod vlivem alkoholu jsem se znovu pokusil něco napsat. Druhý den jsem pak ty útržky papíru vyhazoval. Pak jsem se rozvedl. Chodil jsem po nocích a snažil se vypít snad celý oceán chlastu. Pak jsem napsal báseň a již jsem ji nevyhodil. Nešel jsem s ní ani za otcovým přítelem. A tohle je ta báseň.

Koupil jsem si špagety
Uvařil jsem špagety
Večeřel jsem špagety
Proč nevečeříš se mnou ty.