Začátek konce

1. část

Tak a je to tu, 1.září, začátek toho všeho zmatku kolem školy. Jak já ji nemám rád. No nic, jdu si dát cigaretu a kafe. Jsem na balkóně a přemýšlím: jít do té školy nebo nejít do školy, mě se tam fakt nechce, prázdniny byli super, sice si nic moc nepamatuji-no jo alkohol dělá divy. Já chci ještě prázdniny, proč se nedá vrátit čas, alespoň o několik týdnů zpátky. Ach jo, nakonec do té školy budu muset jít. Je to přece první den. Tak se oblíkám, nijak to dneska s oblečením neřeším, mám špatnou náladu. A co kytka pro třídní učitelku, teda vlastně učitele? Nene nic nebude, nejsem prvňáček. Už jsem ve čtvrťáku střední školy, jsem velkej kluk. Spíš ve škole by nám měli něco dávat na uvítanou, že jsme se vůbec obtěžovali dojít. Co dojít…dojet, autobusem a to taky něco stojí. Proč nám to neproplatí, já nemám peněz na zbyt.

No nic tak už stojím v autobusu, všude lidi, namačkaní dokonce i usměvaví prvňáčci, určitě se těší do školy, taky jsem se těšil. Však nebojte děťátka on vás ten smích za pár let přejde.Jen tak v tom autobuse stojím a snažím se vypadat co nejvíc v pohodě, a šťastně…no a pak ho zahlídnu, tu hnusnou frasu našeho učitele tělocviku. V uších sluchátka, arogantní výraz v ksichtě. Klidně si sedí na sedačce a kouká do blba. Tak už je přeci jen školní doba, tak bych ho měl asi pozdravit: Dobrý den! povídám….on nic, dělá jak by mě neslyšel ani se na mě nekoukne. Poslouchá asi nějakou supr hudbu, ne to kecám on jen předstírá že poslouchá, ale k tomuhle se dostanu později až vám budu vyprávět o Moravských hodinách.

Tak už jsem u školy, ti divný lidi se kterýma se bavím jen když potřebuju (póvl), jdou spořádaně do školy, ikdyž mají ještě dobrých 12 minut čas. Za to co já jdu k naší skupince na zastávku dát si první cígo. Jen tak tam postáváme, kecáme co bylo o prázdninách. No a pak přijede autobus č. 10, většina lidí z toho busu míří spořádaně do školy. Ale dvě holky jdou přímo k nám. Je to Zuzár a Market. Market vypadá fakt strašně, vypadá jak kdyby stala tak před 10 minutama, co ž není daleko od pravdy. No a Zuzárek, to je správná holka, usměje se, obejme mě, no a zapálí si. „Hej nemáte někdo cígo prosím?“-jak jinak než Market. Ale tak jsme kamarádi všici, takže jak se říká –v nouzi poznáš přítele- někdo z nás ji obdaruje.

Tak jsme dokouřili, každý jednu cigaretu…no někdo dvě až tři. A směřujeme do naší krásné školy, která na první pohled vypadá jak ubytovna-pasťák přesněji. Na oknech mříže, šedá barva zdí. Jdeme do šatny, ale né aby jsme se přezuli do popuček, nejsme přece děti. Jen tak si dam jdeme poklábosit a počkat než zazvoní a odejde dozor.

A je to, jsem ve třídě. Mimochodem máme tu nejlepší třídu na škole, nový lavice, taková ta tabule na fixi(učitelé je často někde zapomínaj takže v klidu), dokonce i takovou tu promítačku máme, nebo co to je. Jo a zapomněl jsem to nejdůležitější hnedka vedle naší třídy je kancelář naší ředitelky, takže jak říkám vážně máme tu nejlepší třídu co na škole je.