Zubatá

Měsíční třpit a štěkot psů pláň ve dví protnutá stopou saní. Dech větru v zimě spánku. Vous černý v bílém hávu. Bílo a přitom tma. Práskání biče, volání mašera se kdesi ztrácí. Vůdce může být i svůdce. Raní boj o vedení. Zapřahám s krvácející rukou sledován mnoha páry očí. Vyrážíme dál bez jasného cíle. Bílá hora v cestě jsou to na nás medvědí kleště . Psi útočně štěkají z postroje spěchají. V ruce zbraň tasím snad se tak spasím. Zavřu oči, hlavou letí život. Konec, zde není to málo? A pak se cosi stalo, že nás to od něj odpoutalo. Kra ve dví nás rozdělila a život mi tak nadělila vlastně i jemu dala. Klaus se hodně diví mžná na to civí jak se hora dělí. A zubatá utřela.