Jako pohádka

Hajný Souhrada má pověst věrohodného a svědomitého člověka. Příhodu, která se stala nedávno, mu mnozí moc nevěřili. Malá hájenka je obklopena vzrostlými duby a loukou kolem, místo jako z pohádky. Paní Hajná se stará o lesní školku, dva synové a dcera mají své rodiny. Ke každému hajnému patří pes, tady byli hned dva.Jezevčík Rumík s krásnou srstí barvy rumu a ohař Pán. Ten je velkou chloubou pana Souhrady, opravdovým ochráncem lesa. Zachránil kolouška před útočícími psi, výra, kterého našel poraněného ve křoví a donesl ho na hájenku. Objevil noru jezevce, kde bylo opuštěné, hladové mládě. Oba psi byli hraví a neubližovali si. Přesto měli jeden velký společný problém jménem Pucek. Byl to kocour, který ke svému jménu přišel omylem. Když se narodil, přenášela ho máma, stejně jako ostatní koťata, do nového pelíšku v kuchyni. Hajný právě obědval a s plnou pusou se zeptal ženy:"Proboha, nevíš náhodou kolikátého už nese pucka?" místo prcka. Hajná se zasmála a povídá:"Máš hezké jméno, kocourku." Tak už to zůstalo. Vyrostl z něho velký, krásný kocour, jehož černá srst, byla černější noci. Výchovu mu dávala sama paní hajná, alespoň se domnívala. Pucek nebyl agresivní, spíš měl dojem, že musí chránit slabší. Kolikrát prohnal husy, když odháněly slepice od korytka se zrním. Nejraději škádlil psi, kteří ho potom proháněli po dvoře, uměl si to vychutnat. Občas chytil nějakou myš, kterou položil vedle lavice, kde Souhradovi sedávali. Ale nejraději odpočíval na starém pytli v kolně. Mělo však dojít k některým změnám. První se toho všimla hajná, přestal nosit myši k lavici. Omezil hraní se psi a víc času trávil v kolně. Že by byl nemocný, na to nevypadal, možná se zamiloval, kočka? Hajný, který se změny dověděl od své ženy, slíbil, že se na to podívá. Domluvili se, že až bude kocour na lovu, prohlédne kolnu. Pomalu vstoupil do kolny, v šeru toho moc neviděl a tak mu unikl nepatrný pohyb v okolí pytle. Šel pootevřít vrata, aby lépe viděl, když zaslechl zakašlání. Pochopil, kocour se vrací, rychle zalezl za balík sena. Kocour šel rovnou k pytli a tiše zamňoukal, z pod pytle vylezla kočka. Nedávno jednu viděl poblíž hájovny, ale nevypadala na to, že by proháněla kocoury. Sedla si a čekala, nehnula se z místa, Pucek položil myš před ní. Zatím, co kočka žrala, pucek hlídal. Pak se postavil vedle kočky, přiložil svojí hlavu k její a zamířili k díře mezi prkny. Protáhli se dírou, kocour stále přitisknutý k boku kočky, ji zatlačil ke kusu odlomené okapové roury, ve které byla louže vody. Hajný sledoval počínání kocoura s údivem, když viděl, že se vracejí opustil kolnu. Pohled na muže odradil hajnou od poznámek. Sedl si na lavici a kroutil hlavou. Hajná mu položila ruku na rameno, pohladil ji jí a tiše řekl:"Slepá, víš ona je slepá, asi ji tu někdo pohodil." Po chvilce vyprávěl ženě, co viděl. Později přišlo další překvapení. Asi po čtrnácti dnech se kocour objevil v kuchyni a motal se hajné pod nohama. Strkal do ní hlavou a chtěl, aby šla za ním. Nakonec zamířili do kolny, psi zůstali v klidu, jakoby tušili vážnost situace. V kolně čekalo na hajnou šest krásných, ještě slepých koťátek. Kocour si stoupl vedle kočky a něžně do ní strkal. Opatrně si lehla a tichým vrněním volala koťata k sobě. Hajná oba pohladila a šla ven. Hajný, který čekal na zápraží, se ani nemusel ptát, slzavý úsměv jeho ženy mu stačil. Za nedlouho se po dvorku procházel kocour, po jeho boku kočka a kolem se motalo šest chlupatých kuliček. Pán s Rumíkem na kočku občas žárlili, ale nikdy by ji neublížili. Kocour byl na kamarády pyšný a často jim dovolil, aby ho pořádně prohnali. Koťata se dostala do světa, děti si je odvezli. Zůstal jen kocourek, který měl již předem dané jméno Rubín, pro krásně zrzavou až červenou srst. A Pucek? Ten spolu s kočičkou přebývali v kolně na vejminku.