Vše je pomíjivé

Čekám...
Nástupiště je opuštěné jsem tu sám, zahalen v dlouhém tmavozeleném kabátě, v ruce pevně svírám šátek cos mi darovala...pamatuješ?Na náš první společný nákup?Ty víš jak nesnáším nákupy, ale s Tebou jsem na něj šel, pro Tebe nebylo ničeho co bych neudělal, Tys to po mě nikdy nežádala, ale Tvé kouzlo mě vždy přitáhlo. Ten šátek mi zachránil život, když jsem dostal přímej zásah, zaškrtil jsem s nim ránu, myšlenky na Tebe a na to co jsme spolu prožili mi byly kyslíkem, než mě našli. Teď tu čekám, nikdy jsem nebyl tak nervózní jako teď. Už je to tak dávno a dneska, po tak dlouhé době Tě konečně uvidím. Je sychravo, zima odeznívá, ale ještě neodešla úplně, déšť se snáší z černé oblohy a kapky se tříští o plechové střechy, pozoruji jak pramínek vody protéká zrezivělou střechou perónu a dopadá jako miniaturní vodopád na zem, tříští se jako moje sny, který jsem Ti vždy vyprávěl, když jsme spolu leželi v seníku u nás na samotě..pamatuješ?Byla jsi tak krásná, Tvé vlasy kudrnaté a jemné jak hedvábí, voněly překrásnou vůní letních květů, tu vůni bych poznal na míle daleko a byly tak dlouhé, tak dlouhé, že Ti zakrývaly ramena, vždycky jsem je ohrnoval tak,abych Tě mohl políbit na krk a šeptat Ti do ucha jak moc Tě miluji, leželi jsme a pozorovali nebe, drželi jsme se za ruce a nic nám nechybělo. Je to zvláštní za jak krátkou dobu může člověk přijít o všechno co kdy miloval a Tys byla víc než všechno.
Válka přišla tak nečekaně, nebyl čas a když došlo i na mě a já musel jít, stálas ve dveřích a slzy Ti pomalu stékaly po tváři, poslední pohled do Tvých překrásně hlubokých, hnědých očí, poslední obětí a poslední polibek, tak vášnivý, tak oddaný. Ještě než válka roztrhla naše ruce od sebe, stačil jsem Ti pošeptat že se vrátím..Pamatuješ? Ale válka je krutá, nikdy bych nebojoval, nebyl bych schopen zabít, ale protože myšlenka na Tebe byla silnější než já, musel jsem zabít, musel jsem bojovat. Teprve v zákopech jsem si uvědomil, co znamená slovo život, slovo utrpení, slovo beznaděj. Ale všechno je pomíjivé a tak i válka odešla. Já ale zůstal, myšlenky na Tebe zůstaly a tak jako kapky co se tříští o zem a posléze se stékají do jedné, tak i mé sny se znovu sjednotily a touha vidět Tě je silnější než cokoliv na světě, touha obejmout, líbat a být s Tebou mě udržela na živu. Vím že jsi musela opustit náš dům, ale také vím, že to není na vždy, vím že už jsi na cestě ke mě a proto teď čekám a čekat budu až vlak, který každý den přijíždí, přiveze i Tebe. Mám v očích ten okamžik, kdy se otevřou dveře vagónu a Ty pomalu sejdeš schůdky, pustíš kufry a rozběhneš se vstříc mé náruči. Budu tady vždycky, jak jsem slíbil...Pamatuješ? Lidé mě odsuzují, nechápou..Nechápou že čekám, ale já jim to nemám za zlé, nemůžou chápat, neví totiž co pro mě znamenáš. Každý den bez Tebe mi dává sílu do dalšího, protože vím že ten další může být tím, kdy mému srdci bude požehnáno. Dnes mi Tě vlak nepřivezl, zítra budu opět čekat, vím že jsi blízko, cítím to. Vždycky když se vracím sám z nádraží s naraženým kloboukem, vidím místa a na nich nás dva, není to však minulost jsou to útržky minulosti přetavené v budoucnost. Samota a stesk mě posilují, protože už dávno vím, že všechno je pomíjivé...Dobrou noc má lásko, neboj se, místo v naší posteli máš nachystané stejně tak talíř a příbor na stole. Nikdy nás nic nerozdělí...Pamatuješ?!

S láskou Tvůj Tonda

dodatek:
Generálporučík Antonín Sobotka (†1980), vyznamenán Československým vojenským řádem bílého lva „Za vítězství“ se nakonec přeci jen dočkal, vlak, který přivezl jeho nejdražší osobu,kterou ve svém životě potkal a díky jíž přežil boje na Západní frontě. Na tento den čekal půl roku, než jeho žena dostala povolení k opuštění své vlasti. Ale dle svých slov pro něj tato žena znamená víc než všechna vyznamenání jimiž se pyšní jeho uniforma. Texty byly nedávno objeveny v jeho pozůstalosti ´, pravděpodobně se jedná o neodeslané dopisy. Antonín, přezdívaný také jako Tony strávil na frontě necelý rok a zúčastnil se bojů při obléhání přístavu Dunkerque, kde byl také postřelen. jeho život si však našel cestičku a on po konci války mohl se svojí ženou strávit zbytek svého vybojovaného života.