V rytmu salsy do všudypřítomné osamělosti - první část

První lekce

Školu našel bez problému – mapku si vytiskl už o víkendu – před vchodem zaváhal, ale nakonec vstoupil. Nic ještě nezaplatil, mohl stále ještě odejít. Trochu se ho zmocnil neklid z neznáma. Na okamžik zalitoval, že je sám. Přeci jen, mít s sebou nějakou sličnou slečnu, necítil by se tak nejistě. Sešel po bílých schodech a ocitl se před prosklenými dveřmi, které vedly do vstupního vestibulu. Zde se nacházel bar, několik kulatých stolů, u nich židle. Pozdravil starší paní za barem kývnutím hlavy a očima hledal někoho, kdo by mu poradil, kde se pořádá kurz. Napravo totiž viděl taneční sál, ale nikoho v něm. Pohlédl na hodinky. Jsem tu o půl hodiny dřív, možná příliš brzy. Když však z toalet vyšly dvě ženy, uklidnil se. Sám tu není.

"Dobrý večer, tady je kurs salsy?" zeptal se.

"Ano," odpověděla jedna ze slečen a zamířily k baru. Viktor nakoukl do rohu vestibulu a všiml si posunovacích dveří. Sedl k jednomu ze stolků a čekal co se bude dít.

Prakticky vzápětí se začali trousit další účastníci. Viktor nenápadně sledoval typy, které přicházely. Kravaťák a blondýna, postarší, tak šedesátiletý pár, mladý kluk s ofinou a holkou, která se na něj věšela jako kdyby nemohla sama chodit, svalovec v upnutém tričku a kohoutem nabarveným na blond společně s vysokou brunetou, asi tak čtyřicetiletá žena s mladým klukem. Tihle dva Viktora zaujali. Nejdříve zapracovala jeho fantazie na možnosti, že se jedná o mileneckou dvojici. Nakonec usoudil, že to bude matka se synem – nepříliš tradiční dvojice.

Ale...alespoň dvojice, napadlo Viktora a pokukoval po dalších, jestli ještě někdo nemá druhou polovičku. Vypadalo to, že plonkový je tu jediný. Vytáhl mobilní telefon s tím, že někomu napíše, ale ve skutečnosti nebylo komu. Nikomu se nezmínil, že se rozhodl navštívit taneční kurs.

Když se blížila půl osmá, lidí už bylo v kavárně požehnaně. Jak to tak vypadalo, skupiny byly dvě – jedni sem přišli na kurs salsy, zbytek na klasický tanec odehrávající se v sále, kterého se Viktor hned všiml. Když si taneční mistr odvedl své nové žáky do sálu, k baru nastoupil osmahlý klučina s bekovkou na hlavě. Na očích měl moderní hranaté brýle, jaké jsou vidět na plakátech Eiffel Opticu.

"Takže, vy jste přišli na salsu?" zeptal se přítomných. Několik lidí přikývlo. "Dobře. Tak já teď budu číst vaše jména a vy se mi přihlásíte. Ano?"

Viktor věděl, že dokud se nepřihlásí, nemusí nic platit. Může odejít a zmizet od všech těch dvojic. Zlobil se sám na sebe, protože žil v představě amerického filmu. Richard Geer vejde do taneční školy a tam jsou jen dva další chlapi – byla by tam i děvčata, kdyby se tria "starší chlap, tlustý černoch a homosexuál jasnej na první pohled" nelekla a neutekla. Viktor si to představoval podobně – jen doufal, že žádné holky před ním utíkat nebudou.

Teď měl na sebe vztek. Jsem blbej.

"Viktor Hutný. Viktor Hutný. Je tu někde?"

No a co? Ježiš dyť přemejšlim jak malej kluk.

"Tady," zvedl se Viktor a došel k baru k tanečnímu mistrovi.

"Vy jste sám." Bylo to spíše konstatování faktu.

"Jo."

"No...jak mi to..."

Mistr se chvíli díval do papírů a když se nadechoval, že sdělí Viktorovi skutečnost, že nikdo jiný plonkový není, objevila se vedle Viktora drobná bruneta s vlnitými vlasy. "Pardon...já sem taky tady sama..." prohlásila nesměle.

"No tak to je výborný," usmál se mistr. "Takže vy ste...?"

"Kristýna Šrámková."

"Dobře. Takže každý třináct set korun – jakožto pár to máte levnější."

Viktor sáhl do peněženky – měl to přesně. Stejně tak i Kristýna.

Mistr četl další jména a nová dvojice se vzdálila.

"Těší mě."

"Mě taky," usmála se. "Budem si tykat, ne?" nadhodila bez přemýšlení – s Viktorem byli přibližně stejně staří.

"Určitě. Viktor," zasmál se.

"Nepovídej. Týna. Hele já jsem docela ráda, že seš sám, protože jinak nevim..."

"Taky jsem rád."

"A tys sem měl s někým jít?"

"Ani ne..."

Týna pohlédla k baru, kde se zrovna nějaká zrzavá žena dohadovala o něčem s mistrem. "Hm, to já jo. No jo. Tak kdy asi začnem..."

"Asi brzo..."

Viktor podvědomě hodnotil Týnin vzhled a prvotní sympatie. Na první pohled hezká holka, nijak přehnaně nalíčené nebo značkově oblečená, udělané nehty, nakroucené vlasy, oranžové náušnice. Hezká, skoro dětská pleť, boky plné tak akorát, v džínách jí hezky vynikal zadek.

Jenomže potom se objevila partnerka tanečního mistra. Na první pohled lehká jako pírko, vysoká, štíhlá jako proutek, zlaté boty na podpatcích, dlouhé hnědé, trochu nazrzlé vlasy do půlky zad. Tvář nádherná, výrazné oči, malý nosík, laskavý úsměv. A v těch výrazných očích něco, co tam každá žena nemá. Nedostupnost, kterou v nich Viktor viděl, se mu zdála naprosto pochopitelná. Takhle nádherná holka musí být otravovaná spoustou maníků. A pravděpodobně i několika tanečníky, kteří sem přišli buď s kamarádkou nebo samotní, jako byl Viktor.

Slečna se naklonila k mistrovi, něco mu pošeptala do ucha a on přikývl. Lehkým krokem přešla kavárnu a zatáhla za rukojeť tahacích dveřích. Odkryla se malá místnost s parketovou podlahou a zrcadlem místo jedné stěny.

"Tak dyžtak věci si můžete dát tamhle do šatny, jak jsou ty bílý dveře. Jsou tam skříňky na pětikorunu. Pokud máte jiné boty, tak se přezujte, dyžtak už můžete jít sem."

Sametový hlas.

Viktor patřil mezi lidi, které nenadchla čistě fyzická stránka ženy, kterou ani nezná. Jenomže najednou mu přišlo, že jednoho dne musí tuhle holku poznat. Už jenom proto, aby se dozvěděl, že se k němu nehodí. Třeba je úplně pitomá, napadlo ho.

"Budeš se přezouvat?" zeptala se Kristýna.

"Jo. Počkáš tady?"

Přikývla.

Ne asi, pomyslela si ironicky.

Viktor se odebral do šatny a Kristýna mezitím zabrala místo na parketu. Do místnosti se začali hrnout lidi a Týna se obávala, že se do tak malého prostoru všichni nevejdou. Pohledem hledala Viktora, ale ten zůstal na kraji skupiny – nebylo možnosti, jak se k nové taneční partnerce přiblížit.

"Takže zdravím vás, já jsem Miloš, tohle je Helenka a my vás během deseti lekcí naučíme tanec, který se jmenuje salsa. Bude to salsa třítaktová, samozřejmě to má i čtvrtý takt, ale ten my se učit nebudeme, nám budou stačit ty tři."

Kristýna začala sledovat nohy Heleny. Napodobovala taneční kroky jak to jen šlo. Byla ráda, že sem nakonec šla. Nechybělo málo a nechala by si tuhle zkušenost ujít. Už během první lekce tušila, že tohle potřebovala. Změnu. Pohyb. Muziku. Vnímat jí plně a užívat si jí. K tomu se ještě něco naučí.

Sledovala sama sebe v zrcadle a nechala se poučit od Heleny. Hezká holka, ta Helena. Jsem si jistá, že všichni chlapi jsou tady z ní udělaný. No, kromě toho hošana v tý broskvový košili.

Viktor by se rád díval na tanečnici, ale měl problém sám se sebou. Od Heleny sice odtrhnout oči nechtěl, ale musel sledovat svoje kroky. I když zezačátku měl problémy s přenášením váhy, nakonec si základní krok osvojil. Když asi po pětačtyřiceti minutách Miloš zapnul věž a z beden se začala linout kubánská muzika, Viktor se divil, že to jde téměř samo. Jen tak se vlnit do hudby a raz, dva, tři, pauza, pět, šest, sedm, pauza.

Během první hodiny se dostali do páru jen asi na pět minut. Vyzkoušeli taneční krok mambo a poté se otočili k mistrům.

"Takže, abyste měli určitou motivaci, proč příště přijít, ukážeme vám s Helenkou, co budete za těch pár týdnů umět."

Jako ve Smím prosit, usmál se pro sebe Viktor.

Miloš zapnul muziku, postavil se naproti Heleně, vzal její ruku do své a tu druhou jí položil zespoda na rameno. Jakmile skončila předehra, dvojice se roztančila po parketě. Začala klasickými kroky, hned poté však předvedli otočku. Vyměnili si místa, Helena se nechala vést a u toho svůdně vrtěla boky a zadkem. Miloš si jí k sobě otočil zády, objal jí okolo břicha, pořád se však drželi za ruce. Helena se pak vysmýkla, udělala další otočku a oba taneček zakončili v objetí.

Publikum zatleskalo, tanečníci se uklonili.

"Myslíš že spolu choděj?" zeptala se Kristýna.

"Nevím. U těhlech dvojic se to špatně pozná."

Když vycházeli z tanečního studia, Kristýna popadla batoh, který nechala ležet na zemi a vytáhla z něj bundu. "Takže příští tejden?" pohlédla na Viktora.

"Budu tady. Dokud nebudu umět to, co právě předvedli," usmál se.

"No...to nebudu umět nikdy," povzdechla si Kristýna a s úsměvem odešla.

Viktor se rozhodně nechystal s Helenou seznámit první večer, ačkoliv se tomu naskytla příležitost, protože si sedla na bar. Sama tam pobývala však jen okamžik, dokud se k ní nepřipojil Miloš a oba si přiťukli nějakým pitím. Viktor se při odchodu z vestibulu snažil zaregistrovat, jestli mezi nimi probíhají nějaké známky partnerství, ale ničeho si nevšiml.

"Naschle," pozdravil.
"Nashledanou. Mějte se," zvolal Miloš od baru. Helena se otočila a rozloučila se s Viktorem také.