Zlatá lebka

Jistý americký miliardář měl jediného dědice svého ohromného jmění.Lpěl na něm jako na oko ve své hlavě a splnil mu všechno, co mu na očích viděl.
Synáček si přál nový Roll-Royce měl ho mít. Zachtělo se mu soukromého letiště a dodal letadlo i s vycvičeným pilotem. Jachtu měl miliardářův syn z mahagonového dřeva a jídlo se na ní podávalo na zlatých tácech. Zkrátka a dobře - měl všechno nač si vzpomenul, a snad právě proto se neustále nudil a zaháněl nudu všeljakými riskantními podniky.
Jednou při riskantním přeletu Kordilér jeho letadlo havarovalo a on sám jentak vyvázl životem. Byl však rozmlácený na maděru, takže ho nejpřednější chirurgové světa dávali přes půl roku dohromady. Část lebeční kosti mu však museli nahradit zlatým plátkem. Udělali to tak šikovně, že to ani nebylo znát, zůstala mu však na památku přezdívka "zlatá lebka!"
Nějaký čas si dal pokoj, ale snad mu trochu otrnulo, začalřádit na novo a zanedlouho se ve svém bavoráku roztřískal tak dokonale, že byla všechna pomoc marná...
Zoufalý a hořce zdrcený otec jej nechal pohřbít v rodinné hrobce z kararského mramoru a oplakával ho tak vydatně, že při tom zapomínal na své obchody, utrpěl úpadek a dočista zchudnul. Zchudnul tak, že už nemělani na polívku. Zoufalý a hladový se potácel mezi mrakodrapy velkoměsta. Bývalí přátelé se od něho odvrátili a nepújčili mu ani cent.
V největší tísni, polomrtví hladem si vzpomněl na zlatou lebku svého syna a v hlavě se mu zrodil hrůzný úmysle... Vyčkal do tmy a pak se dopotácel na hřbitov. Chvějící rukou odemkl dveře rodinné hrobky a v kolmém světle malého ohorku svíčky sestupoval po schodech do podzemn katakomby - jeden schod ... dvacátý schod a hle tu stojí další kovem pobité dveře...Před těmito dveřmi bývalý miliardář zaváhal, jak by mu něco našeptávalo nedělej to, vrať se!!! Ale hlad byl silnější ... Jen s velkým vypětím sil odemkl si tyto dveře a mihotavé světlo svíčky začalo poskakovat po rakvích, které tu stály kolem dokola. Uprostředmístnosti stála na kalafolku rakev jeho syna. Zlaté Lebky.
Bývalý miliardář cítil jak se mu hrůzou ježí vlasy na hlavě. Zaváhal, chtěl se obrátit a prchnout z pochmurného místa, ale hlad byl silnější... Jeden krok ... třetí krok ... Už stojí u rakve... ohořel svíčky dopadá, sleví na postavec a klade své roztřesené ruce na víko rakve... Srdce mu prudce buší ... Pomalu, pomaličku začne nazdvyhávat víko... áááááá...