Naprostá dokonalost

"Jsi fajn holka, ale máš prostě smůlu." Kolik kluků mi tohle řeklo? No, nedokážu to spočítat, ani odhadnout, takže zde uvedu neurčitou číslovku, a to konkrétně: "několik". Je to všeobecné a vystihuje to skutečnost.

No jo, zřejmě jsem fajn holka, soudě dle svého způsobu života. Ale co proboha ta smůla? Proč? Co jim proboha vždycky tak vadí? Co dělám špatně? Když mi to řeklo pár nepodstatných jedinců, brala jsem to s úsměvem. Rady do života od lidí, jež v životě nic nedokázali, prostě neberu vážně. Ale pak se stalo něco, co mě donutilo udělat si rozbor své vlastní osoby. Muž, kterého jsem tajně milovala, mi potvrdil totéž a hned poté z mého života nadobro zmizel.

Podrobně jsem rozebírala své slabé a silné stránky, vnější příležitosti a hrozby. Správně, jako v marketingu. Jenže jsem nenacházela nic, co by naplňovalo druhou část onoho souvětí. V čem ta smůla? Napadala mě spousta věcí, jako například, že hodně mluvím a mnoha jazyky. Hodně lidí mluví víc než já a více jazyky. Zajímám se o proudové motory letadel, ale na světě přece nejsem jediná. Atd....

Řešila jsem to dlouho. Řádově snad několik týdnů. A pak se to stalo. Rozklikla jsem článek na internetu, který pojednával o tom, co si vzít na sebe na rande. Už podle titulku mi bylo vše jasné. Četla jsem dál a dál a následně jsem obsah článku plně využila v jeden večer. Večer, kdy se mělo děkovat jistým osobám za celoroční přízeň naší malilinkaté firmičce.

Dle návodů jsem upravila své fyzické vzevjetí a vyšla vstříc osudu. Investice byly velké. Původní střapatá pihatka měla být královnou večera. Prostě Pretty woman, ale bez Richarda. Nový účes, nové šaty, nové boty a brutální trénink ladných pohybů.
Svůj rázný způsob jsem nezměnila. Rozrazila jsem dveře a vešla do místnosti plné lidí. Poprvé jsem byla ve svém životě ženou. Připadala jsem si jako popelka. Všichni semnou chtěli tančit. Vyprávěli mi o svých dovednostech, přičemž jsem narazila na několik amatérů a naopak na několik skrytých talentů, zejména kuchařských a barmanských. Zjistila jsem spoustu zajímavých věcí. Poslouchala jsem a smála se věcem technicky a logicky nemožným. A bylo mi to naprosto fuk. Jelikož jsem v tu chvíli byla velmi žádanou ženou, zamítala jsem jednu žádost o schůzku za druhou. To jsem předtím nikdy nezažila a přišlo mi to jako fajn věc. Být naprosto dokonalá je super věc, myslela jsem si ještě cestou domů.
Jenže od té doby chodím do práce zase v džínách. Zase si pročítám skripta o technikách letu na kluzácích. Nadále spím v posteli se svou kytarou a nadále sním o muži, který mě označil za naprosto nedokonalou.

Přesto všechno, bych tu chtěla zmínit hlavně toto: "Střapaté pihatky, jestli tohle čtete, jděte do toho. Ikdyby to mělo být jen na okamžik, stojí to za to, protože ten okamžik, trvá napořád." A já to mohu potvrdit. Bylo to jen jednou, poprvé, naposled a navěky.