Potkan na cestě do Hamburku

Potkan se jmenuje Agáta a je to holka. Dále má sestru Barbie.Ta je neuvěřitelně tlustá a žravá. Ke krmení doleze vždy jako druhá, ale svojí vahou si nemilosrdně vymůže své. Potkani jsou neuvěřitelně společenská zvířata, ale když jde o jídlo, jsou všechny ohledy stranou a to i na sestru. Agáta je proti sestře Barbie hubená a drobná a stále vydává zvuky jako když taháte hleny z nosu do krku. Mlčí jenom když spí.

Obě jsme přinesli přibližně před jeden a půl rokem. Byla to již třetí potkání dávka. První byl samec Orwell, který měl varlata neuvěřitelných rozměrů. Vypadal spíše jako dvě koule, které mají k sobě připojeného potkana. Navíc byl vzteklý a když nakonec sežral pod stolem zapomenutý Paralen a dětský čípek proti teplotě, tak začal všechny kousat. Pár měsíců po jeho odchodu, který zase tak moc nikoho nemrzel, jsme si pořídili první párek. Byly to dvě holky a obě nás těšili. Poprvé jsme viděl, jak jsou na sobě závislé, když jedna zemřela. Druhá vypadala úplně zdravá, ale bez sestry nevydržela více jak týden. Třetí dávka je právě Barbie a Agáta.

Děti se dnes dívali na televizi, jak vznikají planety a manželka mě zavolala do koupelny, kde potkani v kleci velikosti vily bydlí. Agáta se nehýbala a nereagovala na mlaskání, které signalizuje jídlo. To u potkana znamená jediné, že umřel. Ověřil sem si to a potkanice byla ztuhlá jako kámen. Oznámit to mladší dceři Anně-Marii nebylo jednoduché. Trochu plakala a byla smutná. Co ovšem s mrtvým potkanem? Venku mínus pět stupňů a stejně se mi na zahradě díru hlubokou šedesát čísel kopat nechtělo. Hodit do popelnice by asi bylo nejhygieničtější, ale moc pietní to není. Musel bych dceři něco nalhat a lžu opravu velmi nerad. Nakonec nešlo o potkana mého, ale dcery. Vybrala si sama. Popelnici zamítla se slovy, že by Agátu snědli bezdomovci. Sice si tak hladového bezdomovce představit nedovedu, ale popelnice se mi také moc nezdá. Nakonec dcerka souhlasila s mým návrhem potkana pustit po vodě. Dali jsme Agátu do krabičky od čokoládových sušenek. To je pro hlodavce naprosto vhodná a důstojná krabička. Jsem si jist, že by si ani nic jiného nepřála. Po půl hodině jsme dojeli k Vltavě. Jedno rameno bylo zamrznuté. Druhé pomalu teklo, ale vedl k němu malý sráz. Málem jsem do té ledové vody spadl, protože se mi papírovou krabičku o sušenek ovázanou dvěma gumičkami uvnitř s mrtvou potkanici nechtělo obloukem házet do vody. Měl jsem představu, jak Agátu v krabičce pietně pustím po hladině. Do vody jsem nespadl a oblouk hodu byl malý, tedy dost pietní.

Dcerka usoudila, že Agáta v krabičce dopluje až k tučňákům, kteří ji sežerou. Žralok si podle starší dcery (17) s papírovou krabičkou neporadí. Tak když teď píší tyto řádky, pluje Agáta v papírové krabičce Vltavou směrem k Hamburku a těší se na ni tučňáci. V Hamburku jsem taky nebyl, ale třeba mě tam, až přijde můj den, také někdo pustí po vodě. Teď jenom myslím na pozůstalou Barbie, jak to bez své sestry zvládne…