Šípy opilého Amora

TOMÁŠ:

Stojím na balkoně, kouřím a dívám se na odcházející Sofii.
Vím, že jde za ním..
A taky vím, že se vrátí.. Doufám, že brzo!

SOFIE:

Naposledy se otočím k Tomovu balkonu a pošlu mu vzdušnou pusu, kterou mi s úsměvem vrátí. Je tak milý! A ten jeho něžný úsměv! A to jak krásně líbá! Raději zrychlím, byla bych schopná se otočit a rozdat si s ním ještě jedno číslo. Ale jsem domluvená s Marou.
Tomáše jsem poznala po jednom strašlivém dni v baru. Pohádala jsem se s Markem a odstěhovala se od něj. Ála mě vytáhla na skleničku, prý dostanu jiné myšlenky.. a taky dostala!

TOMÁŠ:

S pohledem upřeným na obrovský kvetoucí kaštan vedle protějšího paneláku vzpomínám na večer, kdy jsem se seznámil s tou holkou, která mi působí tolik bolesti.
Seděli jsme s Adamem v našem oblíbeném podniku, popíjeli pivka, hráli šipky a zrovna probírali mou milostnou krizi, když moje oči ukryté za dioptrickými brýlemi spatřily JI! Nádhernou bytost s tmavými vlasy do půl zad a mystickým pohledem... Vypadala tak smutně, až mi z ní bylo úzko. Strčil jsem do Adama, ať se taky podívá. Ten samozřejmě iniciativně pozval ji i její kamarádku k nám ke stolu.. A pak už to mělo rychlý spád.

SOFIE:

Ten večer jsem se opila tak, že jsem ztratila pojem o čese a vůbec o celé realitě. Alena údajně odešla kolem půlnoci a já zůstala s kluky. Prý jsem byla tak mimo, že jsem ani nedokázala říct svou adresu a Tom neměl to srdce mě jen tak někde nechat a vzal mě k sobě. Tu noc jsem strávila vášnivým objímáním jeho záchodu. Vlastně i následující den.

TOMÁŠ:

Nemohl jsem uvěřit, že Ona zůstala pozbytek víkendu se mnou- obyčejným, brýlatým pakem s minimálním smyslem pro humor. Zamiloval jsem se. Šíleně, bláznivě. Scházeli jsme se tři měsíce.. A pak jsem je viděl- šťastný páreček na procházce kolem řeky. Chlap, asi třicet, holá lebka, samý sval.. Co Sofie vidí na mně??

MAREK:

By mě zajímalo, kde ta Sofie zase je!? Snad příjde. Mám strach.. Po té minulé hádce si ještě nepřinesla věci od rodičů. Neměl bych jí jít naproti? Asi ne, myslela by si, že ji špehuju. Ale co mám, sakra, dělat??

SOFIE:

Miluju, když Tom povídá. Cokoliv. Umí nádherně mluvit, člověk se při jeho vyprávění ocitá úplně v jiné dimenzi. Já mluvit neumím. Teda umím, jistě, jako každý, ale ne tak.. působivě. Neumím se vyjadřovat. Ale umím jiné věci, které má zas rád Tomáš..
Tak už jsem tady. Jasně jsem viděla, jak se v druhém patře pohla záclona. Mareček už mě vyhlíží. To nikdy nedělal..

TOMÁŠ:

Nejraději vzpomínám na chvíle, kdy jsme se Sofií jen tak leželi a povídali si. Mluví v tak nesouvislých větách, které stejně nakonec dávají smysl.. Jenže Sofie miluje sex a já jí ho poskytl, kdykoliv chtěla. Ale s tím musí být konec! Už to takhle dál nejde! Vždycky, když odchází, jako by měla moje srdce na provázku a tahala ho za sebou. Tak strašně to bolí!

MAREK:

Je krásná jako vždycky! Už v chodbě ji začnu vášnivě líbat, tolik mi chyběla! Snažím se ji nasměrovat do ložnice, ale zarazí mě..

TOMÁŠ:

Nechápu, že měla tu drzost! Vrátila se za hodinu a půl, úsměv na rtech, objala mě a pošeptala, že mě miluje! Nee, nevěřím jí! Co asi říkala tomu druhému? To samé?? Tomáši, ty seš takovej debil!! Zmuž se, nenech ze sebe dělat takového vola, panáčka na hraní!
Zatnu zuby, zavřu oči a pošlu to neuvěřitelně sexy stvoření pryč. Někdo to zkončit musel. Prý nechápe, co se to děje, proč by měla jít pryč. Nejsem schopný mluvit, jen ukážu na dveře.. Sotva se zabouchnou, rozvzlykám se jako když jsem byl malej, sesypu se v kuchyni na židli a otevřu si vodku..

SOFIE:

Nechápu, co se stalo. Když jsem se konečně dokázala rozejít s Markem a přiznat si, že Toma doopravdy miluju, vyhnal mě! Bez vysvětlení! Co mám dělat?? Jsem blbá, blbá, blbá!!! Ne, jsem ještě blbější! Jdu stmívajícím se městem, po tváři se mi kutálejí slzy, řesenku určitě rozmazanou po celém obličeji, vlasy musel vítr dávno rozfoukat do prapodivného tvaru, ale mě je to všechno fuk. Všechno jsem zkazila. Jsem zkažená. Tomeeee!!!

MAREK:

Nechápu to! Dala mi kopačky! Moje perla mi dala kopačky!! To není možný. To nezvládnu. Vždyť já ji fakticky miluju! Co mám dělat? Asi mi něco muselo spadnou do oka, jinak si ty slzy neumím vysvětlit... Sofieeeeee!

TOMÁŠ:

Pořád mi volá, ale já jí to neberu. Už nemám sílu udržovat takový vztah, vím, že by to nikdy nebylo jiné. Je příliš krásná na to, aby se změnila. Je příliš krásná na to, aby mě mohla vážně milovat. Je prostě příliš krásná... Sbalím si pár věcí a pojedu k Adamovi. A raději hned, než ji napadne přijít ke mně. Vím, že bych zase podlehl jejímu kouzlu.
Totálně nadně sedím v Adamově bytě na balkoně a koukám na hvězdy. Není jich moc. Slzy mi crčí z očí bez přestání- nevím, jak to zastavit. Teď vím, že je s ním a už se nevrátí. Sofieeeeee!

LENKA:

Převaluju se z boku na záda a ze zad na druhý bok a pak na břicho. A znova. Nemůžu usnout, pořád myslím na Tomáše. Teď spí u nás v bytě- teda u mě a bráchy- prý se rozešel s tou nádherou falešnou. Třeba si všimne, že ho miluju. Třeba pochopí, že já bych ho nikdy nezradila jako tamta. Ale taky je fakt, že na všímání měl celé dva roky, i když nechodil s ní.
Co mám dělat?? Já už to nevydržím- ještě k tomu teď, když je tak blízko!! Asi se zblázním.. Slzy mi máčejí polštář, kterým tlumím své vzlyky. Tomeeeee!