Práce

7:00 hodin ráno. Budík zvoní jako šílený.

Tomášek se hned ráno probral a vzbudil mě sladkým polibkem. Vstávej miláčku. Podíval se na mě a já jsem hned měla lepší den. Přitulila jsem se chvíli k němu a chvíli jsme si povídali. Pak jsme se šli nasnídat. Měli jsme toho hodně před sebou. A tak jsme se hned po snídani vydali na autobus. Jeli jsme do Třebíče našli pár nabídek na práci. Nebyli sice nic moc, ale aspoň něco. Na autobusáku bylo strašně moc lidí. Ale naštěstí jsme si sedli. Když jsme přijeli do Třebíče šli jsme pěšky lesem do Boroviny. Bylo strašně krásný. Šli jsme okolo jednoho polorozpadlýho baráku. A také okolo mostu sebevrahů. Jen jsem se bála aby na mě někdo nepadl. Tomča se my jenom smál. Byla zima a tak jsme přidali do kroku. Přišli jsme do Boroviny a protože jsme nevěděli kam jít, zeptali jsme se jednoho pána. Poděkovali jsme mu a šli dál. Když jsme přišly do té firmy, zjistili jsme, že by se tam dalo dojíždět i vlakem. Bylo by to fajn. Paní byla moc hodná a milá vyplnili jsme dotazník a pak jsme se dostali do výběrovýho řízení. Vydali jsme se na cestu zpět a to jsme si radši zvolili autobusovou dopravu, protože nás už nohy bolely. Na autobusáku jsme si dali bagetu a vydali do Morávek. Když jsem přišla domů, všechno jsem pověděla králíčkovi a šli jsme si všichni lehnout, protože už byl večer.