Zábrany 1.díl-Ples

Mám přítele jménem Zdeněk.A jsme spolu už....no dlouho!A je to s ním vše nádherné,ale.....rodiče!On má moc fajn rodiče.Mích rodičů úplný opak!Ale tak jdeme k věci...
Už asi měsíc dopředu si plánujeme se Zdeňkem,že přijede ke mě na vesnici na hasičský bál.Všechno bylo v pohodě,šaty se mnou šel vybrat...Ale pak jsem ve škole dostala čtyřku a řekli mi,že dokud si to neopravím,tak tam nepůjdu.
A najednou je pátek,den plesu a já si to konečně opravím a mám opraveno a huráááá,můžu na bál!....to jsem si tedy myslela....Nikam nemůžu prý kvůli známkám!Ten Svět není opravdu spravedlivý....Ale Zdeněk tam stejně jde.Se sestrou ho vyzvedáváme ve městě,když jdeme z jógy.V tom kvádru vypadá(když řeknu krásně,tak to je jen zlomek té krásy),je okouzlující.
Když přijedeme k nám na vesnici už mi není tak moc do smíchu,krev v žilách tuhne.Sestra se šla převléct do šatů a chce aby jí Zdeněk doprovázel.Tak jsem venku se Zdeňkem a jen musím mlčet,vůbec se mi nechce mluvit,jen se k němu tisknu a chci aby se zastavil čas,jenže nezastavil.Sestra mi píše ať už jdu domů,že táta je už nervní.Rozloučení beru hopem,protože od slz mám kousek a brečet před ním opravdu nechci,ale jen co se otočím a jdu,tak už se za ním neotočím,protože mi stékají horké slzy z očí,které se v té zimě po chvíli mění na studené.
Když doma hledím,jak se sestra strojí,je mi ještě větší smutno...je mi spíš tísno.,,Je Ti to líto viď?‘‘když tohle sestra řekne jen zavrtím hlavou a rychle se otáčím a jdu do pokoje znovu se slzami.Proč nemůžu být s člověkem,kterého tak miluji?Je mi hrozné smutno,když vím,že je pár metrů ode mě...S rodičema jsem neprohodila ani slovo a ani nepromluvím,pokud to nebude nutný.Upřímně řečeno,hned bych je vyměnila,ztrácím k nim citový vztah a je mi to jedno.Už jich mám plný zuby!Oni jsou mé zábrany být se Zdeňkem!A na to jen tak nezapomenu!Jen jsem zvědavá,kdy mi dají další zábrany a především jaký!!!