Vánoční trápení

Všude je sníh. Jen chlapec sedí pod stromem a chroupá poslední zbytky starého chleba, který mu ještě zbyl. Začínal litovat. Litovat toho, že odešel z domu. Ale už se nemohl vrátit. Už je moc pozdě vzít všechno, všecičko zpátky. Chtěli se ho zbavit. Chtěli ho dát do dětského domova. Přestal vzpomínat. V břiše mu zakručelo. Zvedl se z chladné země a šel do města vyžebrat si nějaké jídlo. Musí přece nějak přežít tu krutou zimu.
Ve městě není nikdo. A proč by tady taky někdo byl. Vždyť jsou Vánoce. Svátky kdy jsou všichni doma v teple a s rodinami. Bloudí ulicemi a zase přemýšlí. Jaké by to bylo teď doma. Otčím si už nejspíš našel novou rodinu. Proč by měl zůstávat sám. Nikdo by za něho neplatil účty. Když zemřela maminka, nebrečel. Bylo mu to jedno. Ale jenom kvůli ní si nikdy nic nedovolil, jinak by mu nedala peníze na chlast. Od té doby co zemřela, ho začal bít.
Chlapec brečel. Nevěděl čemu.
„Ne.“ řekl. Zakázal si brečet. Už na to jednoduše nebude myslet.
Dorazil k hostinci a sáhl do kapsy. Posledních 50 Korun. To by mělo stačit na trochu polévky. Potom si bude muset sehnat práci. Vstoupil a rozhlédl se. U pultu podřimuje hospodský, jinak nikde nikdo.
„Prosil bych trochu polívky.“říká. Hospodský se otočil po zvuku. Vypadal trochu vyjeveně, ale snažil se to nedát najevo.
„Počkej chvíli.“ Odbelhal se a za chvíli přišel s plným talířem teplé hrachové polívky.
„Prosím. Co tu děláš tak sám a o Vánocích?“
„Nemám Kam bych šel. A Vánoce už pro mě dávno neexistujou.“ Začne hltat. Je rád, že po tak dlouhé době jí. Hostinský ho jen tiše sleduje. Přemýšlí. Co je to za kluka? A proč se tu objevil?
„Jak se jmenuješ?“
„Michal.“
„Proč nejsi doma.“
„Já nemám domov.“ Hospodský už ví. Pomůže tomu klukovi a sobě taky. Sám už hospodu nestíhá. Zkusí se ho zeptat jestli nechce zůstat. Za zkoušku nic nedá.
„A nechtěl by si zůstat tady se mnou a pomáhat mi?“ Chlapec se zarazil. Má příjmout? Bude alespoň v teple a bude mít co jíst.
„Jo proč ne. Ale stejně nemám kam bych šel.“
„Žádný strach. Mam pro tebe určitě nějaký útulný pokoj.“
Počkal až chlapec dojí a pak ho zavedl do pokoje, kde bude přebývat. Pokoj nebyl moc velký a Michalovi to stačí. Pod oknem byl stolek, vedle dveří skříň a u protější stěny byla postel.
„Ubytuj se a pak příjď za mnou dolů.“
„Počkejte.“ Zarazil ho Michal na poslední chvíli. „Mockrát Vám děkuju.“
„Nemáš zač.“ Hostinský zavřel za sebou dveře a Michal slyšel jen skřípáno starých schodů. Počkal až bude dole a potom otevřel skříň. Začal vybalovat těch pár věci co s sebou měl. Svetr, větrovka, pár triček, nové tenisky, rifle a fotku. Fotku jejich rodiny ještě jak byli šťastní. To byl s něma ještě jejich táta. Fotku opatrně položil na stůl pod lampičku. Sešel dolů do hospody. Za tu chvíli co byl nahoře se vyplnila.
„Tam odnes dvě piva a tu Kofolu a tam k tomu tuhle porci.“ Hostinský mu zadával tolik úkolů, že neměl čas sledovat čas. Nosil pití a jídlo, odnášel prázdné skleničky a talíře. Okolo druhé hodiny ranní už odcházel poslední host.
„Jdu si lehnout.“ Michal odešel do svého pokoje. Hned jak si lehnul, usnul.

Jde sám a je tma. Vidí jenom kousek před sebe. Bojí se. Neví co má dělat. „Haló!“ zavolá, ale nikdo mu neodpovídá. Najednou mu někdo přehodí něco přez hlavu. Neví co se děje, ale začne křičet za všech sil.
„…Michale vstávej!“ Michal se rozhlédne. Je ve svém pokoji a v pořádku.
„Byl to jenom zlej sen.“říká hospodský.
„Kolik je hodin?“
„Půl šesté. Zajdi se umýt a potom přijďi dolů.“ Ve sprše přemýšlí o tom snu. Od té doby co odešel z TOHO domu se pořád o tom zdá. Co mají ty sny znamenat? Vypne vodu a vezme ručník. Zkusím se na to zeptat hospodského. Ze skříně vytáhne čisté tričko a čisté rifle. Dole už na něho čeká hostinský, ale není sám.Vedle něho stojí nějaká dívka. Je menší než on, má dlouhé hnědé vlasy sepnuté do sponky a velké čokoládové oči. Má na sobě staré oprané tričko, zástěru a rifle.
„To je Michal. Michale to je Denisa.“představuje je. Denisa se na něho dívá zkoumavým pohledem.
„Tak dejte se do práce. Deniso ty umyj nádobí co se včera ušpinilo a ty jí nějak pomož.“ Oba odešli do kuchyně.
„Tak ty jsi Michal?“
„Jo.“
„A odkud jsi?“
„Z Brna.“
„A co chceš v takové vesničce jako je Malá Lhota?“
„Potřeboval jsem vypadnout z toho velkého města.“
„Aha.“
Chvilku mlčky pracovali.
„Ty jsi odsud?“ prolomí ticho Michal.
„Na taky z Brna. Teď dodělávám jazykové gymnázium a potom bych chtěla jít na zdravotnickou fakultu. Co ty děláš za školu?“
„Teď už nic, ale dělal jsem průmyslovku.“
„Proč jsi přestal?“
Michal uvažoval. Proč vlastně přestal? Kvůli němu. On ho nechal vyhodit.
„Kvůli svému nevlastnímu otci. Začal jsem chodit za školu, abych mu vydělal nějaké peníze. Ale to mu bylo málo. A čím míň jsem chodil do školy tím jsem měl více zameškaných hodin. Na konec jsem tam nechodil vůbec a tam mě vyhodili.“ Soucitně se na něho podívala.
„Chudáčku. A co ti vlastně udělal, že si utekl?“
Má ji to říct? Řekne. Alespoň se mu uleví. Zbaví se toho.
„Bil mě. Všechno mi zakazoval. Když jsem mu přinesl míň peněz než potřeboval, bral mi věci a prodával je. A tak jsem to nevydržel a utekl. Ale ještě předtím jsem mu stačil projít poštu. Byl tam dopis adresovaný mě. Byl od sociálky. Chtěli mě dát do děcáku.“
„A kolik ti je?“
„V lednu mi bude 18. A tobě?“
„V září mi bylo 17.“
„Vypadáš starší.“
„Děkuji.“
„Už to máte hotové?“ve dveřích stál hospodský.
„Ano strejdo. Ještě něco?“
Strejdo? Nechápavě se díval z jednoho na druhého. Denisa se na něho omluvně podívala.
„V hospodě dát dolů židle a poutírat stoly. Potom si můžete udělat dvě hodiny volna než se sem naženou lidi.“
Michal posundával židle a Denisa utřela stoly. Pak se oba vydali do města. Obcházeli obchody a sledovali vánočně ozdobené výlohy.
„Dneska je v kulturním domě diskotéka. Půjdeš semnou?“
„Nevím. Možná. Bych ti udělal ostudu svojím oblečením.“
„Neboj. Mysleli jsme se strejdou na všechno.“a za jejich smíchu vešli do obchodu s oblečením. Dlouho se probírali oblečením. Nakonec vybrali modré tričko s červeným nápisem I ¦ GIRLS a stylové maskáče.
„Budu vypadat jako šampón.“smál se, ale poslušně si to uloží do skříně.
„O půl osmé buď oblečený, příjdu si tě vyzvednout.“
„OK.“ Odešla do kuchyně. Michal začal roznášet pití.
V sedm se odešel obléknout. Je to poprvé za dva roky co se jde bavit. Je rád, že někam jde. O půl osmé už na něho čekala. Měla na sobě černou minisukni a bílé tričko. Dlouhé hnědé vlasy měla rozpuštěné a padaly jí až na ramena. Moc jí to slušelo.
„Bude tam někdo koho znáš?“
„Tady jsme na vesnici. Všichni se tu mezi sebou znají až moc.“
„To si budu připadat divně.“
„Neboj budeš semnou.“
Na diskotéce je rušno. Sotva vejdou do sálu, obklopí je hlouček mladých lidí.
„Ahoj Deni. Koho to máš s sebou?“
„To je Michal. Michale to je Monika, Pavel, Sára, Tamara, Marek, Honza a to je Tereza. A teď pojďte tančit!“ představí je a hned se vrhnou na parket za tónů písně 7 Things od Miley Cyrus. Po desáté písničce už mají dost.
„Zajdeme pro pití.“ Nabídnou se kluci a míří k baru.“Ty máš něco s Denisou?“ptá se Pavel Michala po cestě k baru.
„Ne.“
„To je dobře. 7x Kofolu s ledem.“ Objednává Pavel. Kluci poberou pití a jdou zpátky za holkama.
„Děkuji Míšo,“začne cukrovat Tereza.“Nechceš jít semnou tančit?“
„Jo, klidně.“ještě to nestihl doříct a Tereza ho už vlekla na parket. Michal sledoval Denisu s Pavlem. Asi jí přemlouvá, ať jde tančit. Nevypadá, že by chtěla. Tereza si všimla jak se Michal na ni dívá. Hodlala s tím něco udělat.
„Míšo, pojď semnou na chvíli ven. Je tady strašné horko.“a odvádí ho ze sálu.
„Líbím se ti?“zeptá se ho na rovinu.
„Nevím. Asi. Promiň, už půjdu dovnitř začíná mi být zima.“ Sotva vejde zpátky, příjde k němu Denisa.
„Už je moc pozdě a zítra musíme brzo vstávat. Pojď už domů.“
„Dobře.“vezme jí věci a vydají se na cestu domů.
„Tak jak sis užil s Terezou?“
„No celkem v pohodě holka. A co ty a Pavel?“
„No…celkem v pohodě kluk.“ Začala se smát. Její smích se rozezněl ulicí. Krásně se směje, napadlo najednou Michala. Když došli k hostinci, zastavili se.
„Mockrát ti děkuju, že si mě vzala s sebou.“
„Ne, já ti děkuju za krásný večer.“ Potom každý odešel do svého pokoje.

Jde sám temnou ulicí. Ohlíží se zpátky, ale nic nevidí. Tu ulici zná. Kde to jenom je? Už ví. Kráčí ke svému starému domu. Ale on se tam nechce vrátit.
“Už nikdy!!!“křikne. Pokouší se zastavit.Nejde to. Musí jít dále. Najednou se všechno točí. Zavře oči. Když je znova otevře je v pokoji. Ale není to ledajaký pokoj. Je to pokoj, ve kterém mu zemřela maminka. Na posteli seděl otčím. Zle se usmívá.
„Co chceš?“Michal se opatrně zeptá.
„No přeci tebe. Utekl jsi mi a já přišel tím pádem o alimenty.Teď za to musíš zaplatit.!“začne se chechtat. Ale není to obyčejný chechot. Je to ďábelský chechot.

Prudce se posadí na posteli. Dýchá ztěžka a je celý zpocený. Ještě pořád slyší ten chechot. Co to mělo znamenat? Mělo to být nějaké varování? Podíval se na hodinky. Půl páté. Ještě má čas. Lehne si zpátky a přemýšlí. Jak by mohl zaplatit? Divné. To nedávalo smysl. Najednou někdo zaťukal na dveře. Michal vstal a šel otevřít. Stála tam Denisa.
„Ahoj. Nevzbudila jsem tě?“
„Ne. Co tu děláš?“
„Nemůžu spát.“
„Tak pojď dále.“pozve ji a oba se posadí na postel.
„Pozítří se vracím domů. Ale nechce se mi tam.Nebýt mé malé sestřičky Kačenky, byla bych odtamtud odešla na internát.“
„Proč?“
„Máma si našla nového přítele. Nemám ho moc ráda.“
Michal se na ni podíval. Vypadala nešťastně. Věděl jak jí je.
„To se brzo spraví.“utěšoval ji i když věděl, že to není pravda. Sám se takhle snažil utěšit. Nepomohlo to a navíc mu zemřela máma. Zatřepal hlavou. Teď na to nesmí myslet.
„Už budu muset jít dolů.“zašeptá do ticha Denisa,“Strejda se bude po mně shánět.“zvedla se a odešla.
Když o něco později scházel dolů, dome se linula vůně čerstvého pečiva a medu. Zakručelo mu v břiše. Měl hlad. V dobré náladě vstoupil do kuchyně. Na stole ležel lístek od hostinského, že jel do města nakoupit. Za chvíli přišla i Denisa. Mlčky posnídali a šli každý pracovat. Okolo jedenácté hodiny přijel hospodský. Michal mu šel pomáhat s vyložením nákupu.
„Cestou zpátky jsem potkal tu vaši partu. Po obědě se pro vás dva staví.“
„Dobře. Řeknu Denči.“
Přesně v jednu hodinu pro ně přišli.
„Tak co jste připravení?“vyptával se Marek.
„Na co?“
„Překvapení.“
„Nesnáším překvapení.“zabručel Michal, ale už ho nikdo neslyšel. Šli po městě a přemýšleli. Sem tam někdo něco řekl.
„Tak a teď musíme jít do obchoďáku.“pronesl slavnostně Pavel.
„Máš pravdu musíme ho přijmout do party.“přidává se Honza.
Když došli k obchoďáku. Tam si sedli do jedné kavárničky a začali se dohadovat.
„Voňavku.“
„Čokoládu.“
„Bonbóny.“
„Holky nechte toho.“ukončil jejich dohadování Pavel. „Tereza má právo něco vybrat. Konec konců si s ním skvěle rozumí.“
Tereza začala přemýšlet. Co by mu vybrala…Už ví.
„Přinese mi to tričko. Chtěla jsem si ho minulý týden koupit, ale je na mně moc drahý.“
„Můžete mi říct o čem to sakra mluvíte?“vypění Michal.
„Abychom tě mohli příjmout do party,“začal vysvětlovat Honza,“musíš něco obrátit. Jako ukrást. No a Terinka ti už vybrala.“ukázal na fialové tričko se želvou.
„A co když to neudělám?“
„To jsem takovej srab?“začali ho kluci hecovat.
„Ne. Ale taky nejsem zloděj. Kvůli vám se nechcu dostat do lochu.“
„Ježiš. To neumíš udělat tak, aby tě neviděli?“překecával Pavel.
„Tak jo, udělám to.A které tričko to bylo?“
„To fialové se želvou.“
Michal vešel do obchodu. Přemýšlel jak to má udělat. Přistoupila k němu prodavačka.
„Přejete si něco?“
„Ano, ale pojďte semnou“a zavedl ji pryč tak, aby ji neviděli.
„Vezmu si jedno tričko se želvičkou. Ale prosím zaplatím to hned, a pak si ho vezmu. Jasný?“
Prodavačka zdřejmě pochopila.
„Dobře. Bode to 299,-.“
Michal zaplatil. Pak se začal nenápadně ohlížet. Jedním otočením vzal tričko. Prošel ven a mrknul na prodavačku. Když vyšel Tereza ho hen táhla stranou. Byla nadšená z toho trička. Ale Pavlovi se to nezdálo.
„Co jste s tou prodavačkou vzadu dělali?“
„Snažil jsem se odpoutat pozornost.“tak teď už neměl nic.
K večeru se rozešli.
„Proč jsi to udělal?“začala mu to vyčítat Denisa.
Začal jí všechno vysvětlovat. Když zjistila všechno, Byla klidnější.
„A co když na to příjdou?“
„A kdo jim to řekne?“mrkne na Denisu.
„Máš pravdu. No nic půjdu spát.“ Rozloučila se s ním a odešla.
Na druhý den ji, ale nikde nepotkal. Až v pondělí. Stála pod schodama a měla sbalený kufr u nohou.
„Ahoj přijede pro mě matka. Na Silvestra jsem tady jako na koni.“a odešla.
Michal se za ní díval. Uvidí ji až za týden. Už se moc těší. Ale co do té doby? Bude nejspíše zavřený tady a pomáhat. O dva dny pro něho příjde parta.
„Míšo půjdeš s námi do města?“začala Tereza. Měla na sobě to TRIČKO.
„Klidně. Jenom to řeknu domácímu.zašel zpátky do hospody. Našel hostinského v kuchyni.
„Půjdu…“ještě než to stačil doříct, dal mu hostinský 500,-.
„Vrať se brzy.“a odešel.
Michal vyšel ven a s partou odešli.
Ve městě bylo hodně lidí. Nejprve se jenom tak potloukali po městě a potom zašli do jednoho baru. Objednali si pivo a sedli si ke stolu.
„Tak co kdy přijede Denisa?“vyzvídal Pavel.
„Na Silvestra.“
„Super. Tak připravíme parádní oslavu nového roku. Už se těším.“raduje se.
Číšník jim přinesl pivo. Pavel se napije a pokračuje:“Složíme se a tu oslavu uděláme u nás doma. Naši jedou na chatu takže máme kvartýr jenom pro sebe. Každý přinese nějaké dobroty. To bude fér ne?“raduje se ze svého nápadu.
Ostatní jenom zabručeli.
„Já přinesu muziku.“přihlásila se aktivně Tereza.
„a já chipsy.“přidává se Tamara.
Každý už měl vymyšlené kdo co přinese.
„Super,“raduje se Pavel,“tak začneme s přípravami. Máme na to jenom pár dní.“
Zaplatili pití a šli k Pavlovi. Tam se každý pustil do práce. Monika a Sára měly na starost kuchyň, Marek obývák a Honza a Pavel Pavlův pokoj. K večeru už vypadal dům slibně.
„Zítra to tu budeme vyzdobovat. Přineste nějaké krepové papíry a nějaké novoroční blbosti s nápisema Šťastnej Novej rok. Ať je to stylový.“organizuje všechno Pavel.
Na den Velkého Silvestra bylo už všechno hotovo. Každý pokoj byl vyzdobený, hodně pití a jídla a pozváno hodně lidí. Jenom ta nejdůležitější ne. Ta teprve má přijet.
Chvíli před tím než přijede, se všichni postaví před hostinec a čekají na auto s ní. Najednou Monika zakřičí:“Hele táhle jsou!“a všichni se otočili směrem, kterým ukazovala.
Přijíždělo auto a z předního sedadla jim už mávala Denisa. Najednou Michal zpozorněl. Toho chlapa co řídí to auto, zná. Vždyť to je otčím, uvědomil si a chtěl utéct, ale už to nestihl. Otčím si ho všiml.
„Ahoj Michale.“podíval se na něho otčím,“Tak tady jsi.“
„Už jsi stihl začít ničit další rodinu?“vyprskl Michal bez váhání.
Otčím zbledl. Teď mu došla řeč. Otočil se na Denisu a podal ji tašku.
„Na. Tady máš věci. Třetího pro tebe přijede radši matka.“s těmito slovy nastartoval auto a odjel. Denisa se otočila na Michala.
„Tvůj otčím je Láďa?“
„Jo. Nechci se o tom bavit.“
Teprve teď to Denisa pochopila. Už ví o kom to celou dobu Láďa mluvil. O jakém parchantovi. Ostatní to nechápali co to mělo znamenat.
Michal vzal Denisinu tašku a odnesl ji do jejího pokoje.
„Díky.“
„Nemáš zač. Vybal si a potom příjď za námi dolů. Máme pro tebe malé překvapení.“a odešel z jejího pokoje.
Když si Denisa vybalila, sešla dolů. Už tam byla celá jejich parta a čekala na ni. Připojila se nim a odešli k Pavlovi.
U Pavla už to žilo. Bylo tam strašně moc lidí. Všichni se dobře bavili. Když přišla parta s Denisou, tak se párty rozjela ještě víc. Denisa nevěděla co říct. To je poprvé co pro ni někdo udělal párty. Podívala se na Michala a usmála se. On ji ten pohled oplatil a hned se jí zeptal jestli nechce něco k pití.
„Jo. Přines mi, prosím tě, Mojito.“
Michal odešel k baru a objednal jedno Mojito pro sebe a jedno pro Denisu. Otočil se a sledoval parket. Všichni byli v dobré náladě. Však proč ne, vždyť je Silvestr. Poslední den tohoto roku. Zjistil, že Tereza a Pavel tančí spolu. Konečně nám dají pokoj, pomyslel si a vzal Mojita. Když přišel za Denisou, pořádně si ji prohlédl. Je strašně pěkná, uvědomil si.
„Půjdeš semnou na chvíli ven?“zeptala se ho.
Přikývl a vyšli ven. Venku bylo chladno, ale těm dvěma to v tuto chvíli nevadilo.
„Víš, už dávno jsem ti chtěla říct…“
„Nic neříkej.“zarazil ji Michal.
Podíval se jí do očí. Měla je krásně modré. Jako tůňky, pomyslel si Michal a políbil ji.
Když se později vraceli dovnitř, uviděli, že Tereza a Pavel si skvěle rozumí.
„Ahojte vy dva. Kde jste se ztratili?“směje se Tereza.
„A co, že jste s Pavlem spolu?“oplácí ji Denisa.
„Je Nový rok. Na Nový rok se všechno mění.“usměje se Michal, vezme Denisu kolem ramen a spolu odcházejí na parket.