Den

6:03
Dneska sem vstávala o něco dřív, protože s náma ráno jela máma. Zdálo se mi o třetí světový a o nějakym klukovi, kterej byl naprosto úžasnej. Pak sem se v 6 probudila a dala si nahřát želhičku na vlasy. Mezitim sem se oblíkla, vyčistila zuby, přečetla e-maily, připravila se do školy atd. Venku ani nepadal sníh. To počasí se mi vůbec nelíbilo. Jakoby se mělo stát něco zlýho...

7:35
Ve škole se už schází víc lidí. Já sem si četla angličtinu, maturitní téma FAMILY AND RELATIONSHIPS. Seděla sem na gauči a naproti na lavičce na mě pomrkával jakejsi maturant. Asi se divil, že tak mladá holka jako já, má v ruce angličtinu pro maturanty. Asi nevěděl, že mě to prostě baví. Šla sem si koupit do bufetu kafe a hned jak sem ho vypila, došla sem si na skate parku na cigaretku. Nikdo tam nebyl. Jen já a zasněžený lavičky. A vodřený rampy a díry v drátěnkách. Vajgly na zemi.

7:55
U skříněk je to narvaný lidma. Jdu si pro svojí učebnici matiky a míjim pár známejch tváří. Několik z nich pozdravim, jinak docela pospíchám. Na hodinu přicházim asi v '58.

8:00
Totální ignorace. Jako vždy, nikdo zvonění nevnímá. Přijde profesorka a část lidí se zklidní. Rozdá nám testy a to teprve všem zklapne. Dvě úlohy. Geometrická pak rovnice. Obojí mám blbě. Snad za nějakej ten postup budu mít aspoň čtverec. Ostatní maj taky zvláštní výsledky. Jen pár vlezdoprdelů to má dobře. Napiju se vody a povídám si s kamarádkama. Jakej byl včerejší den a tak dál. Profesorka vysvětluje všechny možný postupy, ale náš to moc nezajímá. Bavíme se o klukách, kamarádech, hudbě a tak celkově o všem možnym.

8:45
Přestávka. Kouknu na mobil a mám 14 nepřijatehc hovorů. A 3 sms. Všechny stejný. Ten obsah mě děsí. Musim pryč. Beru si kabelku a mikinu a utíkám do parku. Běžim až ke klecím. Pozoruju ty zavřený zvířata a po tvářích mi stejak slzy. Třesou se mi ruce a vyndavám plechovku s cigaretama. Pomalu si ani nemůžu zapálit. Svym skvělym růžovym zapalovačem. V dálce někdo je. nemám čočky a tak nevim kdo. Až když už je skoro u mě, poznávám jednoho z maturantů. Nebyl to ten co ráno. Ptá se mě, jestli prej nemám oheň. Já mu podám zapalovač a on si zapálí. Ptá se mě co mi je. Odpovídám, že mu do toho nic neni. A pak se omluvim. A von, že prej taky utíká. Ale já neutíkám, řikám. V duchu s nim ale naprosto souhlasim. Sem zbabělec. Když se vracíme do školy, je už 9:06.

9:10
Omlouvám se za pozdní příchod. Angličtinářka nic neřiká. Oznámí mi jedničku z testu a mě se na tváři objeví náznak úsměvu. Sedám si do poslední lavice a koukám z vokna. Nedokážu se soustředit. Sleduju sníh, dopadající na sklo. Roztává se a stejká po něm jak slza po tváři. Dokonalá souhra. Venku na základce lítaj desítky malejch dětí. Koulujou se a pištěj. Střídavě se ohlížim za dětma a vločkama. Takhle plyne celá hodina.

9:40
Velká přestávka. Jdu si koupit colu a nějakou tu svačinu. Jenže já vlastně držim dietu, takže jen stojim u bufetu a koukám do zdi. Pár lidí mě pozdraví a občas se mě někdo zeptá, jestli jdu v pátek na disco. Nejdu. Jsem na kalbě, odpovídám. Pomalym krokem se sunu ke skříňce. Aa pak se vracim zpátky. Jdu za svojí kamarádkou a bavíme se vo jednom klukovi. Přitom všechny pozorujem. Sedíme na koberci a kolem je milion zamilovanejch párů. Zza náma jezdí výtah nahoru a dolu. Jak v blázinci. Zazvoní. Máme výtvarku. Přesouváme se do příslušný učebny.

10:01
Jdeme na výsavu do kulturáku. Na nějaký akty. A obrázky malejch dětí. Těšim se na ten velkej klavír petrof. Je to styl, třeba se na něj jen dívat. A ten zvuk.
Jdeme přes město až do KD. V bejvalm sněhu, v současnejch loužích, nám boty čvachtaj. Holkám se rozmazávaj make-upy a klukům, co se gelujou, se roztejká ta mastnota na hlavě. Nechutný. Ignorujem semafory. Učitelka je ignoruje. Ignoruje totiž uplně všechnu realitu.
V KD si sedám na bílý křeslo a pozoruju spolužáky, jak předstíraj zájem o nahý ženský. Už se jim ani nesměju. Pak si semtam s někam popovídám. Koukám na ten Petroff. A na zavírající se a otevírající se dveře. Pak odcházíme.

10:45
Zvoní. Mám deset minut na to, abych se naučila němčinu. Po minutě se na to vykašlu. Stejně jí nesnášim.

10:55
Hodina němčiny. Největší nuda. Profesorka mě napomíná, ať nejsem tak líná a víc toho dělám. Řikám si, ty krávo, nejsem žádná idiotka. Dělá ze mě kreténa. Přitom se jí všichni smějou. Je to blázen.
Test nepíšem. Všichni tvrděj, že to nechápou. Stíhám si zatim sloupat lak z nehtů a napsat pár smsek. A zkontrolovat učebnici dějáku v tašce. Nemám jí. Opět.

11:40
Konečně

11:50
Děják. Probíráme Pearl Harbor. To mě docela baví. Stejně ale usínám. Myslim na park a zvířata. A maturanta. 1941,1943,...

12:35
Jdu na WC. Sedim tam skoro celou přestávku. Čtu si básně na dvěřích. A vzkazy pro naší třídu. Že nás všichni nesnášej. Nás, holky. Jsme malý kurvy. Celá škola je ale plná kurev. Každá druhá je kurva. Tak proč to každá holka každý předhazuje, kurva? Už mě to jebe. Umeju si ruce a utřu je do něčeho, co má představovat ručník. Vypadá to jak 37x sežvejkanej hadr na podlahu. Jak kdyby někomu spad do hajzlu. 14x spláchnutej.

12:45
Literka. Konečně něco normálního. Stařec a moře. Četba. Super. Super. Odpočinek. Relax. Pohoda. Závěr debilního školního dne.

13:30
Jdem na oběd. Zapomínám na svojí dietu a jim. Ale piju jen vodu. Uvědomuju si, jak moc mi chutná. Ta voda. O jídle se to říct nedá. Ještě než usednu ke stolku, předběhnu celou frontu. Nesnášim zdržování se. Pár lidí má kecy, ale stejně to nakonec všichni vzdaj. Jsou to ňoumové. Všichni.
U stolku je zas prdel. Už ani nevim, co sme probíraly. Ale bylo to dobrý. Po-o sme šli do kulturáku, opět. Kamarádka si zahrála pár cvičení a já linkiny. A metallicu. Pak sme si dala přeposlední cigaretu. Vychutnala sem si jí jako nikdy.

...
...

4:02
Jede mi autoabus. V něm potkávám ségru. Jedem domů.
Já vlastně ne. Vystupila sem někde uplně jinde.
Píšu to všechno na cizím počítači. Sedim na cizí židli. Maturant mě pohladí po zádech. Dneska už se domů nevrátim.