Hey, bitch

Na jazyku má metafory krásy a ví, že je nikdy nevyužije, protože ona je nádherná děvka.

Měla jméno po archandělovi a padla. Milovala Honzu, svého přítele. Milovala ho tak moc, že mu byla šest měsíců věrná. Pak svedla svou nejlepší kamarádku, kluka, do nějž byla její přítelkyně zabouchnutá, svedla kamarády svého přítele. Svedla je všechny a byla při tom krásná. Být děvkou jí slušelo.

Má na sobě minisukni se střapci a napíná tělo, protože tančit chachu je náročné. Třikrát se otočí a dvakrát prohne a její partner ji pokaždé zachytí. Odrazí se od jeho paží a točí se dál, malá marionetka na klíček.

A všechny její lásky budou plakat.
Protože ví.

Miláčku, Honzo…
Míšo?
Honzi, miluješ mě?
Víc než koho jiného. Víc než kteroukoli předtím. Víc než všechny potom.
To je dobře. Já tě taky miluju.

Pro dokonalost světa, prosím, odpusť.
Odpusť, že to já jsem byla dokonalá, zazní motlitba.

Když jí bylo osm, byla nevinná a rvala se za lidská práva, protože byla dítě a děti znají pravdu. Pak přestala být nevinná.

Lásko?
Ano?
Leni, já tě miluju.
Já tebe taky, Miško.
Vždycky jsem si myslela, že budu sama.
Máš mě.
Já vím. Mám tebe.

Slib mi, že si mě nevezmeš.
Neblbni.
Slib mi to.
Já si tě… já si tě ale chci vzít.
Kurva.
Ty nechceš?
Já…
Miško, vezmeš si mě?
Víš, proč jsem tě milovala?
Protože…
Protože jsem myslela, že nejsi ten pravý.

A tak utíká a její boky se kroutí do spirál a píší vzkazy na rohy domů. Je pořád ještě malá a za ní běží tři stejně malé a méně chytré dívky. Tady a teď se lynčuje.
Chyťte tu kurvu, zaječí jedna z těch malých.
Jo, je to kurva!

Proč?
Protože jinak by ji nikdo nepohladil.

Říkali, že jsem děvka.
Však jsi, zasměje se muž.
Já vím. Udělali ze mě děvku, natáhli mi punčochy a podvazky a postavili pod červenou lampu.
Tam jsem tě potkal, usměje se on a pohladí jí nos.
Já vím.

Všichni chtějí kousek perníčku, všichni chtějí kousek čarodějnické střechy. Všichni si chtějí líznout nekonečné kaše. Všichni chtějí její kousek.

Vleče se do schodů. Je zbitá. Modřiny jí ladí s očima a nohy se pletou a nedokážou ji unést. Ve svalech příliš mnoho kyseliny mléčné od věčného šoustu. Tak ji zbili.

Možná se ponoří do vany a možná do hudby. Její hladké tělo se protáhne škvírou mezi jedním a druhým a je věčné, protože ona zůstala.
Ty modřiny už jsou pryč. Teď musí ještě žít.

Retrospektivně se vrátí do nemocnice, kam ji dostali teprve potom, co spolkla tabulku čokolády a analgetik,
Na návštěvu přišla matka s otcem, bratr jí poslal pozdrav.
Ráno přišly ony.
Hej, bitch, jaké to je – ležet sama v posteli?
Jděte pryč, zakňourá ona.
Hej, krásko, copak už jsi vojela celej svět, že sis dovolila umřít? Hej, Míšo, děkujem.
Za co, zeptá se slabě.
Ať už uděláme cokoliv, nikdy nebudeme lepší než ty.
V čem…?
V posteli, drahá.

Postel se propade o něco níž a někdo dole ji chytí a vyhodí na trampolíně zase nahoru.
Ona to přežije a postaví se znovu na špičky, aby byla vyšší.
Hej, bitch.

Hej, bitch, řekne se a všichni se otočí, aby viděly tu, která zadarmo svedla svého středoškolského profesora matematiky.
Hej, krásko, řekne jeden z davu. Krásko, víš, že to byl nejlepší profesor, kterého jsme kdy měli? Stál ti ten jeho ocas za to? Protože ho vyrazili. Děkujem pěkně, krásko. Jo, a kdybys náhodou neměla dost, ozvi se.

Nasedni na kolotoč, zašeptá ten první. Když mi teď dáš, už nikdy nepřestaneš. A všichni si líznou, všichni si dají, protože nakonec nebude nikdo, kdo by se tě zastal.
Proč?
A proč by měl? Kurev je vždycky dost. Ty nejsi jedinečná.