V rytmu salsy do všudypřítomné osamělosti - šestá část

Open class

Od rána měl Viktor pocit, že se na večerní program nijak zvlášť netěší. Náladu mu kazila představa zdvořilostní konverzace s Kravaťákem a Blonckou. A vlastně ani s Kristýnou si toho neměli moc co říct. Ty vole já jsem vážně suchar. Taky ho docela otravovala nejistota, kterou od rána cítil. V hlavě si vytvořil množství možností, jak s Helenou navázat kontakt. Žádná se mu nezdála dobrá. Ať už původní plán, že jí jednoduše pozve k tanci nebo možnost přisednout si k ní na baru, pokud tam vůbec bude sedět, nic se mu nezdálo dobré.

Jak už to tak ale bývá, večer nakonec proběhl úplně jinak, než si Viktor představoval.

S Petrem, Michaelou a Kristýnou se sešli u metra. Pozdravili se a vyrazili společně ke klubu John cafe. Vyšli po schodech, prošli prosklenými dveřmi a už se nacházeli uprostřed poměrně veliké místnosti. Po krajích byla poseta křesla a malé stolky, uprostřed byl ostrůvek s barem a před ním taneční plac. V zadní části místnosti se nacházela další místa k sezení, malé pódium a koutek s počítačem a hudební technikou. Za pultem si Viktor všiml Miloše. Ten měl na hlavě mikrofon, který používají popové hvězdy na svých koncertech – mluvil do něj a jeho hlas vycházel ze všech reproduktorů v místnosti.

"Takže za chvilinku začne hodina open class, tedy za stovečku vás naučíme základy salsy, může se toho zúčastnit kdokoliv chce."

Viktor hledal Helenu, ale nikde jí neviděl. A v tom si uvědomil jednu krutou věc. Že Helena se tu dnes vůbec nemusí ukázat. Vždyť kde je psáno, že musí?

A skutečně. Když Miloš vešel na taneční plac, přitancovala k němu sice také pohledná, ale rozhodně ne nádherná partnerka. Viktor na chvilku zapomněl na svůj zklamaný výraz.

"Co je?" zeptala se ho Týna, která si nemohla nevšimnout jeho kamenného obličeje.

"Ale nic. Jenom že je tu vedro."

"Mně se nezdá. Jdeme na bar? Zvu tě," usmála se.

"Ale to nemusíš."

"Ale simtě. Co si dáš? Redbulla s vodkou?"

Přikývl.

Všichni čtyři si sedli k baru, protože nikde jinde nebylo místo. Lidé už se pomalu začali scházet na tanečním parketu.

"Hele zúčastníme se toho?" zeptal se Petr a zvýšil hlas, protože seděl na jednom z krajů čtyřčlenné skupiny.

"No, proto sme asi tady, ne?" zvýšila hlas Kristýna, protože ta seděla na kraji druhém.

"Hej, deme," vyskočila Bloncka a už chytala Kravaťáka za ruce. Ten si ani nestihl objednat a už stál v kruhu okolo Miloše a neznámé tanečnice.

"A co my?" zeptala se Kristýna, nejistá díky Viktorově náladě.

"Jo, určitě, pojď." Viktor sesedl ze stolička už si to šinul na parket po boku Týny. "Drinky dáme pak."

Open class spočívala jednoduše v tom, že Miloš salsychtivé veřejnosti předvedl se svojí taneční partnerkou pár základních kroků latinskoamerického tance, trochu v jiném stylu, než jaký předváděl na běžných hodinách. Viktor si tak alespoň znovu zopakoval kroky, které mu malinko dělaly problémy. Aspoň mě příště nebude opravovat.

Byl sám na sebe naštvaný. Nepřítomnost Heleny mu skutečně zkazila náladu – jakoby se něco změnilo, kdyby tu skutečně byla. Stejně bych nic neudělal, jak se znám.

Open class se mu zdála trošku dlouhá, tak byl rád, že skončila. Miloš všem poděkoval, pověřil svojí partnerku vybráním peněz od tanečníků a už se vracel do koutu se zvukovým zařízením.

"A salsatéka začíná," řekl a pustil do éteru první skladbu.

"Hele napijem se něčeho, ne?" navrhl Petr, kterému se na čele pod nagelovaným kohoutem perlil pot.

"Určitě," souhlasili Viktor a Týna téměř jednohlasně. Místo u baru stále bylo a čtveřice se tak posadila. Po chvilku si měli možnost objednat u mladého barmana drinky. Viktor vděčně přijal redbull s vodkou, ale po ochutnání pocítil chuť citronu, kterého dal barman do sklenky tři plátky.

"Proč ten člověk dává do redbullu s vodkou citron?" zeptal se šeptem Týny.

"Nevim, třeba se tam dávat má."

"No to pochybuju, nikdo mi ho tam ještě nikdy nedal. Chutná to divně."

Koukl se na své společníky. Míša upíjela nějaký růžový koktejl (jak jinak) a Petr vypadal na whisky s colou.

Asi po čtvrthodině se zázrakem uvolnil jeden stůl, ke kterému se čtveřice hned přemístila. Viktor byl překvapen, když se začal docela dobře bavit. Petr a Michaela nakonec nebyli tak hrozní, jak se mu nejdříve zdálo. Petr prohodil pár povedených vtipů na téma, že je ta jeho práce ten největší vopruz na světě, Viktor měl alespoň možnost si na toto téma přisadit.

Večer pokročil a blížilo se půl jedenácté. Každý měl v sobě již tři nebo čtyři drinky. Míša se už opírala Petrovi o rameno a občas se zahihňala něčemu, o čem se zbytek osazení bavil. Kristýna se nervózně dívala na mobil, až to Viktor nevydržel.

"Čekáš hovor?"

"Ne...ne...nic, v poho."

"Hele a nečeká na tebe třeba ten přítel nebo tak?"

Zavrtěla hlavou. "My spolu nebydlíme."

"Aha," přikývl Viktor a všiml si, že má Týna dopito. "Dáme si ještě jedno kolo?" zeptal se davu.

Petr se chvilku rozmýšlel, ale když viděl, jak se Míša usmívá a zdvihá palec, přikývl. "Určitě. Mně nevadí, když budu zejtra vstávat s kocovinou," zasmál se.

"Jo. To bude zase jednou veselý." Viktor se zvedl aby došel objednat drinky.

"Si skočím na záchod," prohodila Kristýna. "Jdu s tebou," vyšvihla se Míša překvapivě hbitě na nohy. Nojo, holky choděj na záchod vždycky spolu.

Když se Viktor vracel od baru ke stolu, všiml si, jak se Petr dívá na Míšu mizící za rohem.

"Takže ste jenom kámoši," prohodil Viktor a dopil minulý drink.

"Jasně. Se známe z práce."

"Ale jo, vypadá na fajn holku."

"To je," pronesl Petr. "Až moc."

"Taková ztřeštěná."

"Jo, působí tak," přisvědčil Petr. "Spousta lidem z práce leze na nervy, ale já nevim, vona je prostě svoje. Je jí úplně jedno, co si kdo o ní myslí, že každýho štve, jak je pořád veselá a tak. Oni totiž všichni záviděj. Jako víš co, tam u nás je to samá vdaná čtyřicítka, na krku dítě, manžel, teď všechny nasraný, že po práci musej ještě nakoupit, každej den to samý...no a pak tam naběhne Míša s tim svým úsměvem a pěknym zadkem a ty baby tam můžou puknout vzteky."

Viktor se usmál Petrově interpretaci. "Fakt myslíš, že jí záviděj?"

"Ale tak to víš že ne úplně, ale štve je to. Tak ona se furt chichotá, je taková živá. Kdežto v tom kanclu byli všichni zvyklí na takovýto sterilní prostředí."

"Jak je u vás dlouho?"

"Od loňskýho ledna."

"Hm."

"Tak jsme si právě řekli, že budem chodit na salsu, protože ona zkouší furt něco novýho a já tak nějak začínal dělat každej den furt to samý, takže mě z toho takhle vytrhla."

"Jo, to já právě taky. Furt do práce, tam se srát, pak hurá domů, tam spát, začlo to bejt tak nějak monotónní."

"A co nějaká přítelka, nemáš?"

"Teď nějak ne."

"No já ještě nedávno měl. Ale tak víš co, nic netrvá vděčně," zasmál se Petr. To už jim barman přinesl namíchané drinky a holky se vrátily z toalety.

"Tak co? Zatančíme si?" pronesla Týna. Chlapi upili ze svých nápojů a už kráčeli s děvčaty na parket.